násle[128v]číslo strany rukopisudovati, duchovní dary[106]„dary“ připsáno dodatečně na okraji jinou rukou pro chválu boží rozdávati. Ale v rozdávaní světských věcí se neplésti. A též jest o rozdávaní biskupství, farářství a jiných prelátství. Neb muož to hlúpý člověk rozsúditi, že papež člověka, jehož nikdy nevídal, jenž od něho jest sto neb dvě stě mil, nezná, dobrých li jest obyčejóv, aniž ví, hodí li se tomu lidu, nad nimiž chce ho posaditi za biskupa neb faráře, aniž ví, přijme li ho míle lid dobrý, jenž má od něho duchovně pasen býti. Což se tehdy plete? Pakli die, že dá listy své, a který se prvé uteče, ten právo má. To opět uvede, že Jidáš lakomý, jenž nespí, uteče se prvé k biskupuom anebo k zboží, jakož obecně vidíme, nežli druhý, jenž také listy má. Neb by jich bylo sto, poněvadž sami o to stáli, aby biskupství neb jiného dóstojenství dosáhli, tehdy všickni sú proti řádu učinili, a tak všickni mají zahnáni býti. Neb dí sv. Pavel: „Nižádný nebeř sobě dóstojenství, ale který povolán jest od Boha [129r]číslo strany rukopisujako Aron.“ A sv. Řehoř die, že: „Jakož ten, jenž od dóstojenství, ano ho hledají, utieká, má připuzen býti, tak ten, který kvapně žádá a nestydatě se plete, bez pochybení má zahnán býti“. Ale když se ty řeči svatých[107]původně v textu „svaté“, „ých“ připsáno nad textem naplní, ano Antikrist střepí, tak že čaká i očekává, aby dal tomu dóstojenství, kterýž více peněz dá. A z druhé strany toho strojí k dóstojenství, který by byl nehodnější, aby po své vuoli lid vedl svú cestú. Ještě die někto: „Papež po smrti biskupa muož držeti, pokad chce, biskupství a zachovati sobě požitky a též i jiné obroky. Proč by pak nemohl hodně vzíti prvních požitkóv od toho, jenž chce býti biskupem neb jiným prelátem? A že to muož učiniti, jest dóvod, že on jest v světě najvyšším pánem. Druhé, že bez úmluvy jedné hodným dává dóstojenství, a tak nesvatokupčí, poněvadž své béře. Třetí proto, že poněvadž papež to ustavil, tehda