pape[131v]číslo strany rukopisuže Jana Dvamezcietmého[113]k tomu se vztahuje nečitelný přípisek jinou rukou na okraji, co který biskup má dáti. Neb ten papež najprv jest nalezl a kázal sobě dáti prvé požitky všech obrokuov, to jest, což užiti muož každý první léto. A byl jest sehnal ten lakomý papež velikú věc pokladuov v svú komoru. Pak když třetí jest řečeno: „Což papež ustaví, nemá žádný proti tomu mluviti, toho by věrný křesťan pójčil, když by papež nic zlého neustanovil. Ale ustaví li co zlého, kto chce věrný k tomu přivoliti? Ano toho sami jeho heroltové musejí puojčiti, neb to i v svých školách učí, že co jeden papež ustaví, to druhý zruší a potom opět jiní toho rušení zavrhnú. A kto věrný chce řéci, že jest to dobré ustavení papežovo[114]na okraji připsáno „papež ustavil, aby v kaplách nebylo kázáno“, aby v kaplách slovo boží nebylo kázáno ani jinde, jedné u far a v klášteřiech? Však to ustavení jest upřiemo proti Kristovu ustavení. A to ustavení vydal jest v bulli papež Alexander Pátý. A vydav, ihned skuoro umřel jest. Proti té bulli postavil [132r]číslo strany rukopisusem se a odvolal, aby slovo boží nebylo potupeno. A z této řeči bez duovodóv jiných vědomo jest, že když kolivěk by papež ustavil neb přikázal co nehodného a zbor křesťanský by to poznal, tehda ihned ten zbor a tak i každý křesťan poznaje, že to ustanovení jest nehodné, má je míti za nehodné a nikoli ho v tom nemá poslúchati, aby, jda za slepým, v šachtu věčného zatracení neupadl.

Ale snad se vypaří škřietek a die, že nižádný nemá súditi skutkóv papežových ani jemu říci: „Proč tak činíš?“ Tomu škřítku má řečeno býti, aby umlk od rúhaní a nepřidával člověku hřiešnému, co na samého Boha sluší. On sám ten jest, jehož nižádný nemuož tresktati ani jeho skutkóv, jako by byli zlí, súditi ani jemu říci: „Proč to činíš“? Ale aby člověk zlých skutkuov zjevných u mysli své neměl za zlé, buďte papežovi neb jiného člověka, kterak škřítek muož toho hodně