svatokupčiti, že nenie nižádný svatokupcem, jedné ten, kterýž by byl vedlé jich ustavenie před nimi přemožen a odsúzen. A jednak že za práci platí, a proto tak vymlúvají, že sami túž cestú běží a chtí mnoho obrokóv mieti. Tu výmluvu mají, že sú mistři svatého Písma, a zvláště doktorové, to jest učitelé práv papežských. A mnějí, by pro jich mistrstvie Pán Bóh hřiechu jim nevážil, aby majíce mnoho obrokuov, pýchu a rozkoš plodili. Aby je v zbořiech a v školách i na ulicech ctili, protož veliké pláště s běliznami, s hranostaji, s kunami a s hedbávím mají dlúhé a široké. A to vše, aby byli vidíni od lidí. Věř pravdě Kristově, jenž die: „Na stolici Mojžiešově seděli sú mistři a zákonníci. Protož všecky věci, kteréž povědí vám, zachovajte a čiňte, ale vedlé jich skutkóv neroďte činiti, nebť praví, a nečiní. Přivazují břemena těžká a nesnesitedlná, to věz jichž nemohú snésti, a kladú na ramena lidská, ale prstem svým nechtie jimi hnúti. A všecky skutky své činí, aby byli vidíni od lidí, nebť rozšiřují nápisy své a veliké činí podolky a milují najprvnější sedění na večeřech a prvnie stolice v zbořiech a pozdravenie na tržišti a nazváni býti mistři.“

Teď máš krásně vypsány hřiechy mistrské, rozumějž, že die Spasitel: „Na stolici Mojžíšově seděli sú mistři.“ Když die „seděli sú“, nemíníť, jako by o nich mluvil, jenž sú před ním byli, ale míníť Kristus ty, kteříž sú po něm, a mluví proto, řka „ seděli sú“, jako by se stalo, aby nás ujistil, že tak sednú. Ani skrze stolici rozuměj dřevěnú neb kamennú stolici Mojžíšovu, neb té není. Ale vedlé řeči svatého Augustina a jiných svatých skrze stolici rozuměj dóstojenství v duchovenství. V němž sú papežové, biskupi a jiní kněží, a zvláště mistří, jakož die Spasitel. Jich velí poslúchati, řka: „Všechny věci, kteréž vám povědie, čiňte, ale vedlé jich skutkóv neroďte činiti.“ Tu die sv. Augustin: „Což praví mého, to čiňte, ale praví li co svého, činiti neroďte.“ A to míní Kristus, řka: