Zahořan[C3r]číslo strany rukopisuský. Mnoho jest, že Jan Bazler skrz slib ke cti jeho učiněný od padoucí nemoci, která sic neuzdravitedlná a nad samou smrt těžší jest, šťastně byl osvobozen. Mnoho jest, že Jan Ulbrecht k popravní smrti již ortelovaný skrz pomoc toho svatého i při životě i při své cti byl zachovaný. Podivení plné jest, co k rozmnožení cti svatého Jana Nepomuckého po jeho již canonizaci sem psáno a osvědčeno jest ze Vlach a ze Španihel. Což jak mne od vážné osoby duchovní z Tovaryšstva Ježíšova písebně communicirováno jest, tak tuto oznámím. Ve Vlaších děvčátko jedno náhodou do řeky Tyberis upadše, od utunutí žádným lidským spůsobem zachováno býti nemohlo. Když ale mimo všeho očekávání na břehu zdravé se ocítilo, tázáno, jak se z vody ven dostalo. Odpovědělo, že jeden duchovní je vytáhl. Ptají se dále dítěte, zdaliž toho duchovního zná a jmenovat umí. Děvče za odpověd dává, že jmenovat sic neumí, ale v kostele že jej pozná. Vedou tedy dítě do kostela, které po obrazích, jenž na zdi chrámové visely, se ohlížejíc, když obraz svatého Jana spatřilo, ihned prstem na něj ukázalo a toho býti svého od smrti vysvoboditele s radostí oznamovalo. To ve Vlaších.

V Španihelské zemi pán jeden z vyšších ministrův z ouřadu svého, nevím jakou příčinou, složen, na spáteční kolo fortuny hořce naříkal před svými přáteli. Napomenut od jisté paní, aby své outočiště měl k svatému Janu Nepomuckému, odpověděl, že o tom svatým sic nikdy neslyšel, však má-li mu ten pomocti, že rád učiní. Brzo na to ve snách zjevil se mu svatý náš cti ochránce napomínaje, aby jen důvěrnost k němu měl, že všecko zas dobře bude. Probuzen ze sna Španihel ihned káže malíře předvolati a žádá, aby mu svatého maloval tak, jak on mu podlé toho, co ve snách viděl, oznamoval. Vymlouvá se mu malíř, poněvádž osobu nevidí ze samého povídání, že malovat