Ale ne pro úřady, víc světu příchylné než cestě Boží. Protož, kdož takový vchází v církev Boží, kdož pak tvými lžmi spuosobení jest zloděj a lotr a jinudy vchází než dveřmi, kterýmiž se sám Pán Ježíš Kristus položil a nazval, řka: „Já jsem dvéře.“ A on, Pán Ježíš, měl jest všecky cnosti a žádné necnosti, neb není v ústech jeho lest nalezena nižádná a on hříchy naše nesl jest a jeho ssinalostí uzdraveni jsme. A k tomu nám zaslíbil, ač vuoli jeho plniti budem, že sedem s ním za stolem v království Božím. {Svěcení apoštolské}textový orientátor A kde jest svěcení apoštoluom dával, ve Čtení se ukazuje. První svěcení, když jim dal moc nad duchy nečistými a poslal je kázati a divy činiti. Druhé, když je učil o království Božím za večeří pravě: „Vám dáno jest znáti království Boží“ a „Kohož svážete na zemi, bude svázán i na nebi.“ Neřekl podlé vuole své, ale vuole Otce svého nebeského, neb jest proti vuoli Boží rozvazovati i svazovati, rovná pýcha Luciperově. Jakož o tom v Zákoně sám Kristus pověděl: „Vy, jenž zavíráte jiným království Boží, sami tam nevcházejíce, ani tam vjíti mohúce.“ Protož to slovo proti tomu svazku, kteříž jsú zlí, odporné jest a přikazují dobrým a zavírajíc, nedají vcházeti. Ale apoštolé byli cnostmi plní i mohli pro necnosti zavříti a pro navedení k cnosti zlým otevříti. Též i nyní Kristovi a apoštolští následovníci to učiniti mohú, na řeč Kristovu v též mocí. Třetí svěcení a doplnění, když jim řekl: „Přijměte Ducha svatého, kterýmž hříchy zadržíte, zadrženy budou, a kterýmž odpustíte, odpuštěny budou.“ A jdúce po všem světě, kažte Čtení, jakož nahoře povědíno jest. Tu dokonal to troje svěcení, ne proto, aby hříchy zadržovali lidem, aby kterýchž by nechtěli, neb k nim jakú nelibost měli jako tvoji kněží, jakž jim sedlák kopu obilnú zadrží neb desátku nedá, rád by, aby jej peklo pozřelo, aneb proti vuoli jeho co učiní, buď že jemu do domu nedá pro ženu neb děvku a jiné kněžské zlosti měl, by jemu hříchy zadržeti. Ale proto komuž oni naučení dají a on jeho nepřijme, neb Duchem Božím lháti bude, jakož jsú někteří činili z apoštoluov. O tom v Skutcích apoštolských šíře stojí psáno. Takovým moc dal zadržeti i smrt, usúditi i prokletí a takovým odpustiti, kteříž naučení pravé přijmúc, hledí plniti vuoli Boží a přikázání Boží zachovávati, těm jest moc odpustiti i sám Spasitel odpouští. A ta slova sú k té moci takovým kněžím, jako apoštolé byli, ale ne jiným. {Dobrá svátost kněžská}textový orientátor Protož toť znám, že ta svátost spůsobení na kněžství a spasení duše jest řádná a dobrá, ale ne pro světskú chválu, aby kněží toliko na to svěcení byli, aby ode všech lidí ctěni byli a duší lidských neostříhali, ani jim posluhovali. To opět o čtvrté svátosti krátce jsem pověděla, aby znala jaké svátosti těch zřízení má býti, k kterému užitku, těla li krmení či dušem k spasení.
{Olejem mazání}textový orientátor Páté opět buď zmínka o svátosti oleje svatého a křižma, neb nad nemocné jakož nádoby kněžské, v čem toho chovají, ukazuje troje hranatú pušku a slove křižmář, o tom jest křižmu při křtu dotčeno, ješto málo neb nic potřebí o tom zmínky míti. Ale o oleji svěcení, chci pověděti málo, že jest ten olej vzat z Zákona podlé písma apoštola Jakuba u Většího, kdež v své kanonice dí: „Ač kdo nemocen mezi vámi, uveďte kněží kostela, ať mazán jest olejem a ruce kladúc naň, modlte se zaň, za odpuštění hříchů a lépe se míti bude.“ Na to jest apoštol mínil: „Uveďte kněží zboru křesťanského.“ To jest toho města, kdež se křesťané scházejí neb schod mají obecný k modlitbě Boží, jenž jest kostel nazván, i ti kněží mají uvedeni býti s tím olejem, aby nemocného mazali. Ne samým olejem, ale tím olejem, o němž prorok dí: „Pomazal jest mne olejem veselé a účastníky mé.“ Tím olejem nad účastníky mazáni máme býti od kněží, totiž aby naši účastníci ďábli žádného zisku
