kněžského dopustíš, v to je vsazuješ, jestli tu cesta k spasení duše jeho neb jiných neb církve pravé Kristovy k rozmnožení a příkladu odvedení skutkuov pohanských, o nichž svých řečech prvních zmínkus měla, chtíc zjevné hříšníky v úřad ten púštěti pro panování, pro místa držení, někdy pro okraslné kostelní slúžení, pro houfy, aby za nimi chodily a domy stavěly a jezdily, krve prolití a pobrání statkuov lidských. Ani se vloží do chudého sedláčka statku, jemu jej stráví, zaň nic jemu nedadí, ještě, bude li chtíti žalovati, jej v klétbu vrazí, a z kostela i obce, v nichž sedí, vyobcují. Mladice jich o poctivost připraví, svými dary a penězi i též mezi manžely činí, úroky na domy jim půjčujíc, domy pronajímajíc rozličným lidem a řemesluom, aby s nimi a s jich ženami a přáteli svú vůli a zvuoli měli. K tomu žádnému úřadu přístupu nedopustíš míti, než kdež ukáže prebendu jakú, již má a od koho půjčenú a s dostatkem danú, ješto maje k tomu svěcení jíti a jeho dovésti žádaje. {Kněz chce za pána prositi Boha až do smrti}textový orientátor Přijde ku pánu neb zemanu, klekne a padne s velikým klaněním, prose pro Pána Boha za podací kostela neb oltáře, aby jemu jeho poddal a presentací dal k jeho živnosti a že za něho Pána Boha do smrti chce prositi. A on, věře jeho pěkným slovům a slyše prozbu, poddá a dá jemu. Ale jakž se jí zmocní a jemu zapíše, potom sotva proti tomu pánu birét neb čepičku sejme. Nébrž ale jakž mu Pán slovo, které dí, proti mysli, tak slúžiti nechce, ani do kostela jíti, ani jiným, které povinnosti úřadu svého kněžského učiniti buď při křtu, buď při které služebnosti, kteráž naň vzložena jest, a řka: Nerozkazuj ty mým pánuom v úřadu mém. Mám pána biskupa a starší své preláty, nejsi pán muoj. Ještě jej k tomu v klétbu vrazí, a k duchovnímu právu ještě sebe hleděti velí, vyprosiv a vymodliv i tebú, paní Lži, vylhav světský užitek. {Světský užitek obrátí v duchovní}textový orientátor A na gruntě světském činí z toho duchovní, ale ne duchovní, ale ďáblovo, odplacuje zlé za dobré. I toť tvuoj řád půjčování úřadu kněžského v pýše, v hříších, v zlém za dobré odplacování, kažiž jej vésti před biskupa dvěma řékati: Dignus et iustus estcizojazyčný text. Totiž spravedlivý a hodný jest. Ten li svěcen býti má na těch dvú svědkuov svědectví, kteří sú takoví svědkové jako ten, jenž jej k tomu úřadu vedou a toho všeho pomahači. Protož samo biskupovo povolení a svěcení kněze činí a řídí, ale obecného zboru a všech věrných v církvi svaté. Protož ne sám má biskup tu moc kněze bez svědomí jiných učiniti. Jakož o tom ač v dekrét nahlídneš, jaký kněz býti má příkladný, dále zvíš.
{Mají býti kněží a je v poctivosti míti}textový orientátor Protož snad mníš, bych to mluvila proto, že by kněží potřebí nebylo, neb jich míti nechtěla, nikoli. Znám, že v církvi Boží jsú kněží a mají býti jako někdy zrcadlo v chrámě a umyvadlo v Starém zákoně, že se v ně do chrámu přicházejíc, vzhlédali, aby na sobě poškvrny neměli. Též kněží mají býti, aby je lidé u vážnosti a poctivosti měli a jich se báli, že znají na nich svaté příklady a jim netrpí žádných poškvrn. A trestati mají podlé Čtení mezi sebú, potom při mnohých osobách, potom v obci, aby znajíc, že kněží čistí sú a jiných nečistotu vidí, tudy je vzácnosti měli a strach před nimi vedú, to jest naučením neb kázáním slova Božího a výstrahou z hříchův pravými důvody Zákona nového a starého od zlosti je odvodili a tím se umývali a jich zbývali. Neb tak jsú apoštolé lidi vedli, sami příkladnost ukazujíc, na nich jiného hříchu neměli, ani nalézti mohli, než pravíc, že sú svuodce víry jich a rušitelé zákona, že sú Syna Boha najvyžšího smrt nevinnú a řeč jeho všem oznamovali, podlé rozkázání jeho napřed dotčeného. Jděte po všem světě, kažte Čtení všemu stvoření, ne básně ve lži a divy a odpustky, jakož ty k tomu vedeš. Protož znám, že takoví kněží cestú Boží jdúcí, pravdomluvní, tiší, pokorní, nelakomí, nepyšní, neleniví, čistí, střízliví, trpěliví, nezávistiví mají ctěni býti pro své cnosti.
