Takéž i mnozí a dobří mužové pro tě zacházeli jsú, žádnému jsi nikdy od smrti nepomohla, ani kterak vymohla. Leč kteří sami sebe, kterú lítost nad kterým učinili a ukázali, zpráva měli by tebe všickni utíkati a prázdni býti pro tvé jim odplaty, i tvé skutky tyto zlé, jakož mnoho bych tvých zlostí a nešlechetností oznámiti mohla, ale měj na tomto dosti. Kdež víc soudce svatosvatého a přísedící ctím, než osobu tvú. Pakli se již neustydíš, a tak nás haněti nedůvodně budeš, najsvatosvatější a svatý Pane, již se já od sebe i od sestr svých všech i každé zvláště opovídám a tuto osvědčuji, stane li se jí co a uctěna nebude, že ne námi, ale jí a řečmi jejími to přijde, neb jest proti všech lidí smyslu, tato veliká trpělivost naše. A sama pokornú povolnost naši měla by Svatá svatost Vaše opatřiti a nás litovati, ač my nepravíme, ale někdo by řéci mohl, že jí hřbet a stranu držíte, neb jsú mnozí v světě, ješto nám zlého nepřejí a nás by litovati mohli i sami. Tak nuzné a špatné nejsme, bychom sebe litovati neměly a nelitovaly. Nad to svatosvatý a najsvětější soudce lituj tak velikého zboru a tolik důstojných a velebných mužuov a učených po všech zemích křesťanských, kteříž jsú jedno s otcem svatým, papežem, že ona má mluviti, hyzditi byt a spůsob řádu římské církve, kterýchž jest počet nesmírný. Knih velikého množství, práv duchovních těžce sebraných a sepsaných a jako Čteních Božích přijatých, že je má tupiti, proti nim písma vésti a tu lehkost činiti, jako za marné obracejíc, netoliko takovému zboru svatému, ale by některému chudému městečku neb vsi proti jich ustanovení a schválení a svobodám mluvila, hodná by byla kázni, nad to všech rytířuov, jenž po cti stojí, kteříž k tomu stavu všickni jsú přistúpili, múdřejší býti chtí, i obecného lidu ještě nad to i nad svatost Trojice svaté výše smysliti, neb jest vaše božství tak mocné, byšte na tom, co zlého znali, nikoli byšte tak dlúho toho netrpěli, ale zkazili. Neb dí Kristus: „Štípení, kteréhož Buoh otec neštípil, vykořeněno bude.“ Ale jest pravé přísloví, že múdrý o málo se neoklamá. Měla li by s málem zajíti, lépe jest s mnohém, jako se vším křesťanstvem, ani muož věřeno býti, by obyčej takového hluku zlý býti mohl. Neb Pán Ježíš ve Čtení řekl: „V ústech dvú svědkuov.“ Podlé Písma Zákona starého jest pravé svědectví. Co pak tisíc tisícuov nad dva, tuto svědkuov jest ku pomoci té církve. Neb vždy pravím, a na tom stojím, že na té stolici Petrově řekl Pán Ježíš: „Postavím církev mú a kohož svíži na zemi, ten bude svázán i na nebi, a kohož rozváži na zemi, bude rozvázán i na nebi.“ A svatý Pavel dí: „Všelikým mocem buďte poddáni.“ Netoliko dobrým, ale i poběhlým.“ By pak otec svatý, náměstek Petruov, on byl zlý, ale moc dána úřadu Petrovu jest dobrá, neb sám mocí svú nic nečiní, ale mocí Boží apoštolskú a slovy moc majícími, jakož věříme, že všecky věci slovem učiněny jsú. Protož v hlúpost a pokrytství ráda by všecky lidi uvedla, aby slova Boží nic vážena byla, než skutkové toliko lidští. Protož byly by lidští skutkové mnoho velebnější než řeč Boží, by mělo na tom přestáno býti, ješto, Pane, pro samého sebe, nerač k tomu svolovati, ani k jejím výkladuom přistupovati, jakož do ní všecko se to zná již, že počavši na mne, potom na sestrách mých, potom na otci svatém a církvi římské i císaři, až již na apoštolech a radě vaš, haněním svým se jest stavěti musila. Svatému Petrovi šatanú nadala. Svatému Jakubu a Janu, že povýšení nesmyslného žádali, neodpustila. Již sebe sám střéci rač, ať svatosvaté Svatosti Vaší nedotkne, poněvadž všech nenechá, pořizuje jedněch po druhých. Dotýkala jest Lakomství, co z něho zlého jest, kéž dotýká chudoby, co z ní zlého přichází, že lidé mnozí pro chudobu v mnohé zlé upadají, i hrdla ztracují. Lépe jest míti, než pro chudobu zlé učiniti. A svaté jest to zboží, pro něž člověk svobody tělu i duši najíti muož.
Najposlézs mluvila o království Božím a nebeském i zemském i ďáblovu. My stojíme o království
