Kristus, já tě maži k věčnému spasení na tvá slova a víru, aby byl nazvaný Boží ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. A tu jemu dá políček, řka: Pomni, že Pán Kristus pro tě trpěl i ty též máš pro Krista trpěti. A tak již jej mají jiní křesťané za svého tovaryše přijatého přijíti, kterýž již maje smysl a věda, co jest zlé a dobré, křtu svého přiznání učinil a křesťanem se pro Krista trpěti poddal. Toť druhá svátost potvrzení křtu. Neb biřmování tak má se díti, ale nemnoho set osob, aby na jeden den shromážděny byly a ty aby se tiskly a dávily a biskup aby jich odbýval, žádného spůsobení dotčeným nevytáže a slibu nepřijímá křesťanského, leda pomazal a políček dal, pravě jako kuchař šišek z pánve leda spíš odbyl. A každý groš a bohatší zlatý aby dal a uvrhl, toť ta svátost řádem se vede. Ale ta svátost, když se řádem pro naučení a spasení lidské vede, jest dobrá a užitečná a nemá zanetbána býti, aniž ta svátost samému biskupu neb kostelu přísluší, ale že po té svátosti všickni věrní křesťané takového jako dokonalého křesťana mezi se přijímají a že biskup od křesťanuov věrných k tomu vysazen jest a súkromí toho vésti nemá, než v zboru a při mnohém hluku jemu jest toho půjčeno, proto to působí z mocí jiných půjčené. Protož není kněžská ani biskupská toliko ta svátost, ale obecní všech věrných křesťanuov v církvi svaté. Ač nám písma ukazují, že najprvnější svátost jest manželství i toho neodpírám, ale protože děti se v řádu křesťanském hned křtí a tepruv v letech dospělých pojímají se a v manželství vstupují. Protož jsem o těch dvú svátostech křtu a potvrzení, totiž biřmování, prvé řeč učinila.
{Manželská svátost}textový orientátor A již o té svatosti manželství chci mluviti. Ta svátost jest počátek vzala z toho, jakž jest Eva z žebra Adamova stvořena, tak hned Adam zamiloval ji a požádal ji srdečně a Pán Buoh znaje to zamilování jich, potvrdil a zdal je. Ale jaké jest to zdání aneb potvrzení bylo o tom, nám písma neukazují, než důmyslové lidští mnozí jsú. Ale ten vtip muož najjištčí býti, že Buoh k rozplození lidského plemene a pokolení a vůle jich potvrdil. A z té vuole i po dnes manželé se pojímají, kdež má býti vuole svobodná dvú osob, to jest mužského a ženského pohlaví. A když jest ta vůle dvú, mají spojeni býti a potvrzení, neb vuole ve zlém a k neřádu nemá potvrzena býti. Jako milovníci se milují toliko na čas, a potom by sebe prázdni býti chtěli, k tomu neřádu potvrzení nepřísluší. Jakož toho důvod mají ve Čtení, když jest tázán Pán Ježíš: „Sluší li muži ženu propustiti, kdež jest Mojžíš přikázal knížky zapuzení dáti? Kterýž na to odpověděl, že to Mojžíš učinil pro tvrdost jich, ale od počátku světa prvé tak jest nebylo.“ Ale manželstvo pravé z příčin těchto má spojeno býti.
{První příčina manželství}textový orientátor Najprvé, poněvadž Pán Buoh obraz člověčí ku podobenství svému stvořiti jest ráčil, a hned jemu tovaryšku rovnú dal, aby se ten obraz člověčí ku podobenství svému rozplozoval, neb Pán Buoh tak ten obraz miloval, že proň všem anjeluom klaněti se sobě kázal. {Luciper zpychal v kráse}textový orientátor A z toho Luciper hnut jsa, závistí zlakoměl sám v kráse své a zpychal pro libost svú v sobě a klaněti se svému najvyžšímu Stvořiteli nechtěl. Protož najprvé má rozvážiti ten, kdož chce v manželství vstúpiti, kterak z něho Pán Buoh ten obrázk sobě podobný spůsobil, v němž chválen býti chce. A o tom dí ve Čtení: „K němu přijdeme a příbytek u něho učiníme.“ Ale čím jest člověk podoben k obrazu Božímu, sluší věděti, že tím, že věčný Pán Buoh jest a duši člověka Pán Buoh věčnou jest ráčil dáti, kteráž umříti na věky nebude moci. Protož rozváže to manželstvo a tuto příčinu, že ten obraz věčnej jest a býti má, vesele
