odpuštění, svatú církev obecnú i těl z mrtvých vzkříšení i život věčný jest věřiti. O tom, ale ne v to, jako v Boha a v Trojici svatú. Potom dí opět: Odříkáš li se ďábla? Dějí: Odříkám. Potom klade bláto, suol k otevření uší i všech úduov a pěti smysluov, aby otevřeny byly jemu k chvále a k vyznávání i činění vuole Boha všemohúcího.
{Křesťan dokonalý}textový orientátor A tak na těch třech kusích křest záleží. Prvé, z vuole svobodné křtu žádati a chtíti jej přijíti. Druhé odřéci se ďábla i všech skutkuov jeho a přiřéci a slíbiti se sluhú Pána Boha, kterému se ďábel protiví, a jeho všem služebníkuom. Třetí, věřiti v Pána Boha, v Trojici svatú, že jest nás stvořil a nás spasiti muož i zatratiti a pomoc dáti ve všem proti ďáblu, světu, hříchu, jako mocný pán a nad ty tři kusy. O tom, což dotčeno jest věřiti, ale ne v to, že svatá církev obecní jest chot najmilejší Kristova i vší Trojice svaté a že v té choti a církvi jsi ty jeden a budeš. Poněvadž víru i křest přijímáš a přijal jsi svatých obcování, věřiti jest o tom, že kdež v dobrých skutcích obcují, čtúce Písma svatá, rozmlúvajíc, zpívajíc o Pánu Bohu než při lejcích, krčmářích, ožralcích, kostkářích, frejířích, mordéřích, marnomluvících, chytrostí vymyšlených a jiných zlostí, kdež je lidé páší, a že při těch dobře a svatě obcovaných jest spasení a při těch zlé zatracení. Věřiti hříchuom, odpuštění prvorozeného hříchu skrze křest, všedních skrze nechtění, ale příhodú učiněni, že odpuštěny budou mocí a smrtedlných skrze dosti za ně učinění a pravé jich želení a víc nenavracování, že se skrz to odpouštějí. Pak věřiti těla po smrti zase znovu vzkříšení k slávě Boha všemohúcího k našim službám a k našemu spasení a těl oslavení k věčnému neumření, ale s Bohem věčné přebývání a hříšných vzkříšení, k věčnému mučení a ďábly přebývání a k zatracení. Neb Job dí, že uzřím Boha mého v témž těle, věřím těmi očima a nejinýma a ne v jiném těle, kteréž sú viděly jeho oči, muoj život věčný. O tomtéž jakož napřed dotčeno jest, že věky věkoma, jakož božství konce míti nemuož, tak naše duše s Bohem, konce radosti míti nebudú. Na tom křest záleží a v ty artikule kázali jsú apoštolé i prvotní světí a ne sám kněz toliko a úřad kněžský. Jedno má míti moc ten křest učiniti a podati jeho buď dítěti a za děti žádajícím, rodičuom neb kmotruom neb člověku. Ale též obecný člověk a křesťan buď jakéhokoli stavu, muož toho křtu podati v řádu tom a na ten spůsob i bába, když toho potřeba. Jakož toho mnoho důvoduov v Zákoně nalezeno i jinde v Písmě můž býti, i nečiní tu nic víc kněz svú mocí, než jakoby jiný bohobojný člověk učiniti mohl. A ta svátost není toliko sama kněžská, ale vší obecní církve křesťanské.
{Mazání}textový orientátor Ač k tomu spůsoben jest ten řád křižma svatého mazání podlé slova, že Kristián po Kristovi slove křesťan, mazaný Boží. Aby to slovo omylné nebylo a v pravdě nalezeno bylo, to mazání spůsobeno jest, aby každý křest přijímající mazán byl, na znamení. Viz, že Pán Buoh v Starém zákoně kázal na království mazati a že my máme s těmi těly s Kristem kralovati v království nebeském. A poněvadž Kristus mazán jest Duchem svatým, i též křest přijímající maže se Duchem svatým, kdež se jemu dí: Přijmi Ducha svatého a k tomu svíci hořící, aby bedliv jsa v čistotě světla, vstříc Boží vyjíti mohl, to proti křtu nic není, ale k jeho potvrzení. A tak to dítě křtěné přijalo jest křest obmytí, skrze vodu druhého nerození a má učeno býti víře té, kterúž jsú vyznali kmotrové. A k tomu modlitbu, kterúž nám Pán Ježíš vydal a nás ji naučil a k tomu všech obyčejuov křesťanských a skutkuov v svatém obcování. A tu péči rodičové i kmotrové mají o něm míti, jako sami o sobě, až do let k rozumu tomu, kdež by dítě již znalo, co jest zlé a dobré. Ale ty, milá Lži, tak li svým následovníkům velíš křest vésti, či jiného jim dopúštíš. Ano, bude kněz zjevný hříšník, vražedlník, cizoložník, kuběnář, lichevník, lájce, a snad i tu chvíli ožralý
