„Odstup to od tebe, Pane, to jest, ať se tak nestane. Ale Kristus vece jemu: Poď po mně Satane, neb nesmejšlíš nebeských věcí, ale o zemských.“ Jiní opět jenž jdú po něm, ale nedocházejí jeho, protože lenivě jdú, neb nesetrvají až do konce. A jiní jsú, jenž jdú po něm a docházejí jeho, totiž ti, jenž cestou jeho pokory následují ustavičně a setrvají. Ó, cesto milostivá, v chůzi tvrdá, ale v prodlení sladká a v jedení okrášlena vcházející. Jakož to zlato v ohni očišťuje, jdúcí osvěcuje a vházejícím věčnú radost činí. {Po cestě choditi máme šesterým obyčejem}textový orientátor Cesta ta neoklamává, po níž choditi máme šesterým obyčejem. Najprvé s dobrým tovarystvem, jakož v Žaltáři dí: „S svatým svatý budeš, s převráceným převrácený.“ Ekleziastikus dí: „Běda samotnému, neb nemá, když padne, kdo by jej pozdvihl.“ Druhé, v světlém rozumu, jakož ve Čtení dí: „Dokudž světlo máte, choďte.“ Dále. „Kdož chodí v temnostech, neví, kam jde.“ A Ekleziastikus dí: „Múdrého oči v hlavě jeho, ale nemúdrý v temnostech přebývá.“ Třetí, máme choditi s pokrmem, jakož Kristus dí: „Jestliže je pustím bez jídla, zhynou na cestě.“ A jinde dí: „Ne v samém chlebě živ jest člověk, ale v každém slovu, jenž pochází z úst Božích.“ I máme se krmiti, poslúchajíc a mluvíc často slovo Boží. Čtvrté, choditi máme přípravně bráně, jakož apoštol dí: „Oblečme se v odění světla, abychom jako ve dne poctivě chodili.“ Páté, máme choditi upřímně. O tom Izaiáš a evangelisti Matouš, Marek, Lukáš dí: „Pravou cestu čiňte Páně i také stezky jeho.“ Pravou cestu učiniti jest, čistým svědomím Pánu Bohu slúžiti. Šesté, choditi máme pilně, jakož Micheáš prorok dí: „Ukážiť tobě, co jest dobré, zajisté činiti soud, milovati spravedlivost a choditi s Pánem Bohem tvým.“ I máme jíti cnostmi a mravy, ale ne nohami. Neb zajisté mnozí jdú dobře nohami, ale ne mravy. Protož ti kulhají na té cestě, kteréhožto kulhání hleď, aby vyvarovala následovníky tvé. Neb prorok dí: „Hospodine, kdo bude obývati v příbytku tvém, aneb kdo odpočívati bude na húře svaté tvé? Kdož vchází bez poškvrny a činí spravedlivost? Kdož mluví pravdu v srdci svém. Kdož nečinil lsti v jazyku svém, aniž učinil jest bližnímu svému zlého a posmívání nepřijal. Proti bližním svým k ničemuž přiveden jest před opatřením jeho, zlobivý, ale bojící Boha, oslavuje. Kdož nepřísahá bližnímu svému a neoklamává, kdož peněz svých nedal jest na lichvu a daruov na nevinných nevzal jest. Kdož to činí, nebude pohnut na věky.“ Toť jest odpověď nyní na řeč tvú, neupřímná Lži.
Tuto Chytrost radí Lži, jak má mluviti a odpovídati Pravdě.
Kapitola 130
Po dokonání řeči Pravdy stala Lež, hlavu svěsila, až Pýcha vece jí. Pomni se, co tak smutně stojíš, nedaj znáti na sobě, ač i co na mysli jest. K tomu se Chytrost přimluví. Paní milé, neračte za zlé míti, že se uspíším řečí před Vaší Milostí, nečiním vám toho ku potupě, ale pro nepřátely naše, račte se v hromadu shlučiti. A jak se shlučí, Chytrost vece: Vidíte, že Pravda písmy stálými jde vuokol. Jakžkoli s tou věcí opatrně nepuojdeme, strach zlého.
