Chytrost tuto mluví a radí sestrám k té při, kteráž jest mezi Lží a Pravdou.
Kapitola 56
Osvěcené a vysoce urozené a slovutné paní, paní milostivé a sestry milé. Vaše Milost majíc zprávu a dlúhý rozmysl těch věcí, mohla se jest k tomu přimlúvati, i to dostatečně rozvážiti každá, ale když na koho náhlá věc přijde, má sobě rozmysl vzíti a na to se rozmysliti a má jemu toho zpráva přímo býti i ač by mne toho potřebí bylo. Však že znám, že krátký rok jest před námi, k tomu již dlúhé ležení Vašich Milostí na tom, že takové poselství se učiniti má, z které příčiny a čemu pro naše lepší. I bych mnoho mluvila, co budu moci najkratčeji, chci zavázati a mluviti. Neb od smyslných jest dosti povědíno, však mluvíc potřebně, mně se zdá, že pře dosti před se vzatá jest široce rozvážena a k ní dosti jest povědíno, čeho má bráněno býti a jak. Však múdří mají to před sebú míti, mstíc malé věci i mají se stříci, aby neupadli u větší. Nebo mnoho máme písem a knih, kterak mnozí hledajíc kvaltem a mocí odolati, i upadli jsou sami v to neštěstí, jež jinému sobili. A vím, že znáti muožte téhož Boha, že z dávných časuov ta Pravda jest jemu milá a nedarmo jest ji kněžnú udělal, aniž kdy slýcháno jest, by ji kdy opustil. A jest potvornice tak pochlebná a úlisná, že staň se jí od něho z dopuštění Božího, co staň, všecko ona snese právě, jakoby jí velikonoční koláček napekl, vše jest jí jedno, za nic se nestydí, byť jí i nos uřezali s ušima, všecko by za dobré přijala. A on, Buoh, v takových pochlebnícech velikú rozkoš má, stěžka budem moci co proti ní odolati. I nikoli já tomu věřiti nemohu, by ty sestry její samy s sebe s ní v takové roky se dály, by jeho toho Boha vůle a ponuknutí nebylo. A slibuji vám, že jest to z jeho ponuknutí a z jeho hlavy. Pakli není z samého, ale z toho Ježíše, Syna jeho. Neb ten s tú Pravdú sám se jest obíral a všemu světu buď libo nebo žel bez studu, až i na smrti pravil, že se jest proto narodil, aby svědectví vydal o Pravdě. A kdož z Pravdy jest, hlas jeho slyší. I těžké jest tu vyhrání, kdež soudce, rada i rokovníci k jedné straně náchylnější jsú než k druhé. Ale však zase na druhú stranu, z níž nesluší zúfati, neb ten Buoh má ten obyčej a v tom poznalý jest ode všech, že čiň jemu vždycky k vuoli dobře, jednú zle, buď jakž buď milostník, všecko jest ztraceno hned a zapomenuto, což jest dobrého kdy učinil, a zase čiň jemu, cožkoli zlého a proti vůli chceš, jednú dobře, hned nic milejšího a všickni jeho anjelé z toho se radují. Můž táž Pravda něco klesnúti a něco probleknúti, že by čtyřmi koňmi zase vytrhnúti chtěla, nebude moci a mám tu naději, že ji v takové při vždy někde na koleno přivedem v něčem a uzříte, že pro jediné slovo, zbúříť se Buoh, že byť desátý ten počet podlé sebe měla, takových sestr a s sebú že všecko darmo bude a tu bude pře naše dobře státi a myť budem lahoditi, byť pak nám i na mysli nebylo, že vždy k našemu užitku také něco bude.
Druhé mi se zdá o tomto poselství, kteréž jste před se vzaly a je učiniti chcete po listech a v jakém rozumu, jakož napřed jest povědíno, že by bylo neškodné, ač se vám zdá tohoto povážiti, učiníte li je naprosto na ten rozum, že nám bude za hlúpost počteno, i ke škodě položeno, napřed s takového soudce se strhati a z takových lidí, kteříž známi jsú velmi před Bohem, k tomu se psáti listem
