na zemi a běžných i v právích císařských i v duchovních a tato pře, z níž na mne Pravda žaluje, k duchovnímu právu přísluší, ale toho aby se znáti nikterakž nedalo, bychom je za soudce podezřené měly a jich se bály a nedóvěřily, položíc slušné příčiny toho i jiné důvody a k tomu se jako ukazujíc, že by nic nám milejšího nebylo, než před Jich Milostí osobami státi. Pustí li nám to a svolí li k tomu, zelen dub, popnem o dírku a bude varda i huol v rukou našich. Neb stěžka soudce nás na zemi chybí, by z nás šesti některá vždy s ním známosti neměla. Nechť nám dá buď z jakýchkoli svých milostníkuov kteréhož koli soudce. Buď Abraama, Mojžíše, Davida, neb Šalomúna, neb nám lehkého nikoli nedá, proto lépe bude, než před tím soudcím buď kterýkoli z těch, vždy jest nás některý z nich potřeboval a po naší radě něco činil. Bude li chtíti na stranu střeliti, jeho tím budem moci dotknúti a čije se a rozuměje, že by dotčen mohl býti spíš okročí při naši jako dobrý vozataj zlý šlak. Pakli by co na nás pospěšného uvésti chtěl, na se uvede ty skutky sám. A tak, ač ne všecku při, ale něco k užitku svému obdržíme. Ale před soudcím jmenovaným zhola v ničemž naděje není i by najméně mohlo co býti, tehdy vždy dobře. Neb bychom vždy z výroku vždy k tomu již právo měly, ješto takto z ničehož k sobě řkúc, než z naší všetečnosti nemáme, aniž by Buoh soudu z těch osob, na kteréž jest naše bude, směl odvolati, protože kohož již k sobě připustí, žádnému víc hanby neučiní a tyto jest v mnohé znamenitosti v světě ohlásil, nebude jim smíti hanby učiniti. Pakli jim kterú hanbu učiní, budem moci řéci, poněvadž jim hanbu činí, i nám činí svévolně. Nebude li pak chtíti, vždy, než nás sám súditi a tím poselstvím nic neprospějem, buď na témž jako prvé. Neb já sem na konci nepřiřekla státi k tomu soudu, ale řekla sem toliko, já tak snad skuoro stanu, nemnoho mluvíc, jako někdo mnoho mluvíc. Neb sem se na zadní kola ohlédala pro převrácení i mohu státi i nestáti, ale však tepruv bychom jim pochvalu učinili, bych nestála. Vím, že by křičela ta paní Pravda jako sojka v pruhle. Také mi jest to přišlo na mysl, že ještě jedné sestry naší tuto nemáme, kteréž nám znamenitě k tomuto potřebí jest. Ješto nikoli bez ní nesluší býti, ani nám co počínati a ta jest paní Chytrost. Neb víte, že paní Múdrost tu bude a bez její rady ta Pravda nic neučiní. I bude pro ni i pro jiné potřeby a než ona přijede k nám, že my zatím list napíšem a poselství zřídíme. To jest zdání mé nám potřebné a stane li se i zištné.
Pýcha mluví, aby po Chytrost bylo posláno.
Kapitola 53
Lež dokonavši řeč i umlkne. Tehdy sestry počely na se vzhlédati, ponúkajíc sebe k mluvení. Ač bez toho nikterakž býti nechtěly, že musila Pýcha k tomu se přimluviti a řeč počíti. Tehdy vece Pýcha a mně se dobře líbí, ale to poselství ať se nekoná, až naše sestra Chytrost také s námi bude. Jakož jest jistě potřebné, jakož sestra Lež o tom domínku učinila. Neb bychom se my uradíc i jednaly bez ní, čemu by nám byla a sama bych já to znala, že mne k kaši voláte, snědúc napřed zvěřinu, šla bych neb nešla. Protož pošlemež prvé pro ni, než zavřem do konce potřebu naši. I svolily k tomu všecky jiné. I napsaly list v tato slova.
