ráčíte mne malé opatrnosti k takové věci vydati. Račte se rozpomenouti, nebude li k lehkosti Vaší Milosti, ne proto se vymlúvám, bych nechtěla jeti, ale aby jediné rada všecko předešla. A neráčíte li bez toho býti, ale pošlete některou ještě sestru přednější mne se mnú, já ráda jako mladší podlé ní pojedu a zvláště paní Hněv, Její Milost, mně by se k tomu hodná zdála. Neb jest urozená paní a podlé Její Milosti i mně by větší vážnost i čest se dáti mohla, než pro mú sprostnost a ne urození tak vysoké, v tom ve všem buď vuole vaše.
A jakž umlkne Chytrost, hned Hněv styčiv se i vece: Což ze mne žerty máš a mne hlozeš, chtě ať by žádný nerozuměl. Rozumím já tobě, že by mi ráda se nasmála, proto to mluvíš, chceš a na to tepeš, abych já mlčíc stála, jako tvá slouha a ty žvala. Pakli bych mluvila bez obinušta, neb já s okolky neumím, aby ty opravovala jako po bláznici, tohoť nebude, žeň pávy po svých, z tohoť nic nebude. Jáť se v to nedám sobě k lehkosti. Jížto Chytrost vece: Paní poctivá, já tak kvapná býti nechci a hned odmlúvati proti tvým búřivým slovuom, béřeš sobě to v lidech, čehož jim v mysli není, umělať bych jistě odpověděti, ale mám v mysli jiné, co by z toho přišlo, ne tobě ani mně, ale našim sestrám, až dokonáme pře tyto, tu shledáš, že potom odpovím, že ačs urozená, na chudé potom se neutrhneš jako jestřáb na kuře, nevěda, že sedlák v humně jest s cepy. A po té řeči Hněv chtě opět mluviti. Nedaly jí jiné sestry, ale hned přikázaly řkúc: Buďte při smysle, zdali nevíte, že jiného nám jest potřebí, než těch hádek.
I zůstaly na tom, aby Chytrost poslána byla a daly jí sepsané poselství i list věřící napsavše na pargameně s visutými pečetmi, jakož doleji to slovo od slova se ukáže a psáno jest, a dle svatého Jana ji připily po plné. A tak pustily ji, aby šťastně jela a prosíc, aby nedlila pro náklady jich a útratu. A samy zatím rozmlúvaly o barvu, kterak jeti chtí a kterak by se najpoctivěji k té jízdě a k tomu roku připraviti i vypraviti mohly. Ač by vždy jinak býti nemohlo změněno, aby sobě k hanbě a ku posměchu i sestře své, Lži, nic matného neučinily. Ale s ozdobami rozličnými, jakož také potom, když na tu cestu a k tomu roku jedúc, šíře se poví a okáže svým časem.
