všemu nejsem, což se vám zdá. Ale daleko mi podobnější se zdá, abychom toho pokorně hleděly než válkou a náklady. Neb když nám rok položen bude v městě dobrém, kdež všeho dosti jest: stravy koňuom i nám, i všech potřeb. A my, majíc hojnost v jídle i v pití, budem moci své při dosti učiniti, jsúc teplí a sytí zespíce se v čas. Ale vojnu, nač jest prvé mysliti, picovatí li či nepřátely trápiti, varty pláč po sluchy osaditi, či pře vésti, ano zima, oheň pálí, vítr studený, ano není se kde zležeti, ani co jísti neb píti, než maso uzené a ledajakús smotlaku a vodu píti. Učiníž pak dosti jeden všemu, slýchala sem, že z hojnosti lidé rozumu docházejí a z odpočinutí. Protož lépe jest rokovati v dostatku a méň vzíti polovici, nežli v takové bídě a psotě mnoho provésti. Neb co platno by bylo, ač bychom při svú velmi po své vuoli provedly, a potom některé naše osoby za to měly trpěti neb něčím obtíženy býti. A já k tomu radím i svoluji, abychom k soudu přistoupily, jakož paní Závist předpověděla jest. Neb potom po soudě i jiné nás neuteče, což budem před se chtíti vzíti. Jáť pochlebnosti a šermu neumím. Protož sem krátce pověděla, co mi na mysli jest. K témuž i Smilstvo povědělo řkúc: Též jest úmysl muoj jako Lenosti i rada a víc já mluviti neumím.
Lež tuto mluví a děkuje sestrám svým, že ony i o sebe péči mají i míti chtí a zdá se jí, aby povolaly k sobě Chytrosti.
Kapitola 52
Lež vece: Velikomocné a urozené paní a paní sestřičky mé najmilejší, již sem Vašich Milostí řeč slyšala, po nichž znám pravé přátelství a plnou dóvěru shledávám, jako sestr svých věrných a mně velmi milých a již plné a dokonalé jest a sem vší pomocí, řečí i skutkem, nébrž až do posledního vlasu na vás všicku stálost poznávám, abych tak šťastná byla, abych vám toho hodně a vám libě každé zvlášt odslúžiti mohla, takové milosti a dobré vuole. Jakož nepochybuji, ani vy pochybujte se vší poctivostí vám toho, když všecky neb každá zvlášť z Vašich Milostí toho potřebovati bude a já po najmenším bych ptáčku zvěděla, ráda s hotovostí odsloužím a též nelenivě ráda vaše rozkázání učiním, ačkoli dosti rozšafných řečí od Vaší Milosti jest bylo, ješto jich není potřebí opakovati. Neb ještě Vaší Milosti v paměti dosti jsú, ješto jsú libé, milé, příjemné i hodné se vší potřebností zachovati. Ale ne proto bych chtěla opatrný a rozšafný rozum váš opravovati, ale též zdání své pověděti. Neb muožte rozuměti, že se mne i cti i osoby mé dotýče. Protož jest mi potřebí mluviti, znáti muožte, že ta paní Pravda veliký přístup před Bohem má, též i sestry a rokovnice její, s nimiž se často Buoh obírá a téměř nic bez jich rady nečiní. Nébrž ne jedna k tomu všecka srdce jistě zná, i jest příliš těžké nám před soudci tím náš soud a věru nic není podobné, bychom sobě co vysoudily, neb tam právy zůstaly. Neb koba koby neučerní a hlaď sobol po srsti i proti srsti, vždy se hladí. I zdálo li by se vám, mně by se zdálo, že bychom se mohly pokusiti a své poselství učiniti nemeškajíc k tomu soudci nám vydanému ne k samému, ale ke všem třem osobám, prosíc, aby nás, jakožto ženských obyvatedlnic na zemi, k soudu na některé osoby podaly, jichž múdrých
