„Ej, nyní čas vzácný, dnové spasitedlní.“ Neb čas půjčen jest, abychom se hříchuov káli, o tom Ekleziastikus dí: „Před smrtí čiň dobře a času dne dobrého tebe nemíjej.“ Neb ne každý toho dočeká, jako jest lotr dočekal, neb hned druhý jsa podlé Boha a boku jeho jinam jest podán. {Z vohně nepomuož ofěra ani mše}textový orientátor I když budou ruce svázané i nohy a vržen budeš v oheň věčný, kam utéci budeš moci, již se ofěrou nevykúpíš, ji klada na oltář. Ani poutí, chodě na ni, ani mší kupováním. Neb Jan Evangelista dí, že potom času nebude a jisté jest, že při skončení člověka počet se přijme. Neb Kristus řekl, že s každého slova prázdného a marného vydá člověk počet v den soudný.
Opět potřebí jest skrušení a to jest žalost na hříchy s plným úmyslem jich vyznání. Neb z toho nabádání bývá vlito náboženství, potom úsilé pokání, potom snažnost modlitby, potom dobří skutci, potom plnost milování. {Spravedlivého mysl nabádá}textový orientátor Neb čtverá jest věc, jenž mysl člověka spravedlivého nabádá. Totiž zpomínání minulých hříchuov, čekání dlouhé pouti tohoto života a rychlého konce, bázeň muk budúcích a věčných a žádost nebeských žádostí a přebývání. {Srdce se vzácné dělá}textový orientátor Neb trojí věcí srdce Bohu vzácné se dělá. Totiž aby bylo zamúcené, skrušené a pokorné, zamúcení kázní, žádosti pokorné a vyznání čisté. Augustýn o tom dí, o pokání mluvě: „Vstup člověče na stolici mysli své a před očima svýma postav podobenství budúcího soudu.“ Neb tě myšlení viniti bude, svědomí svědčiti, bázeň vám ukazovati. Když se v tom rozsoudíš, dobře učiníš, aby od Pána Boha nebyl souzen. Ale že bázeň, když naděje není, zabíjí, zúfalství uvodí. Protož má kázeň býti, aby byla bez zúfalství a vzata byla naděje v umučení Božím. Jakož o tom Bernart dí: Co jest smrti nesmrtedlného, by smrtí Jezu Krista, Syna Boha živého, nebylo spaseno. Opět Augustýn dí o vyznání neb zpovědi: Hodně mne naděje volá a veliká jest naděje v něm, kterýž to uzdraví všecky neduhy skrze něho, jenž sedí na pravici Otce všemohoucího a za nás oroduje, jinak by zúfal, neb mnohé a veliké jest naše usilování a práce. Ale věčí jest lékařství Ježíše Krista, jehož zsinalostí zhojeni jsme.
{O skroušení símě}textový orientátor Neb trojím obyčejem skrušení muož býti a znamenati se. První, že když sémě bude uvrženo v zemi tvrdú a nezoranú, neroste. Když bude v hrudí a v hrubé orání uvrženo, malý užitek přinese. Ale když v mělnú a dobře zoranú rolí vseto, veliký užitek přinese. Tak srdce těla neohrazené žádnými skutky nižádného užitka nepřináší a srdce něco znalé, malý užitek přináší. Ale srdce pravé, dokonalé a skrušené, jako země dobře zdělaná veliký užitek přinese. Též opět že některé drahé a vonné koření, dokudž celé jest, málo voní a neb nic nevoní, bude li rozlomeno, více voní, pakli rozetříno, na konec vůni dává a moc s sebe vyvodí. Takéž srdce lidské, totiž tvrdé v zlostech celé před Bohem nevoní, ale spíš smrdí, nadčené nějakým skutkem dobrým voní, ale málo, ale zetřené velikú žádostí a dokonalú volí, krásnú vuoni vydává a líbeznost Bohu. Opět s zrna celého nebývá chléb, ale z zrna hrubě zemleného bývá chutný chléb a sílu člověku dává. Též z srdce celého a tvrdého chléb nebývá Boží, ale ďáblu z srdce málo nakloněného, ač bývá chléb, však nebývá Bohu chutný, ani anjeluom Božím pro nedokonání. Ale z srdce skrušeného, zamúceného na hříchy bývá chléb Bohu chutný a anjeluom vzácný a kajícím užitečný. Neb skrušení potře osidla a řetězy ďábelské. Jakož prorok v Žaltáři dí: „Osidlo potřeno jest a my jsme sproštěni.“ Skrušený činí pustý žalář pekelný, kteříž jsou ďáblové připravili duši hříšné a moc ďábelskou, v pekle zemdleli. {Samson}textový orientátor Jakož to Samson, když jemu vlasy zrostly a moc jemu se z síly navrátila, podtrhl dva sloupy domova
