Protož žádný čas není tak podobný a užitečný a drahý ku pokání a zaslúžení, jako čas na tom světě a našeho života za tohoto světa. Jakož apoštol napomíná a řka: „Dokudž čas máte, čiňte dobře.“ {Pokání celé a dokonalé}textový orientátor Ač troje věc jest, jenž činí pokání celé a dokonalé, totiž pravé, srdečné a skrušené. Pravé ústy vyznání a pravé skutkem dosti učinění. Neb dokonalé pokání nutíť hříšníka, aby všecko rád trpěl, v ústech nezapření hřícha, v srdci skrušení a v skutku všecka pokora.
{Trojím obyčejem urážíme Krista}textový orientátor Neb ač trojím obyčejem urážíme Pána, totižto myšlením, kocháním a nestúdným mluvením. Neb sú to ti mrtví, kteréž jest Pán Kristus z mrtvých vzkřísil, v domě děvečku. A to jest hřích vnitřní, jenž jest myšlení. Mládence vdově vzkřísil v bráně městské, skrz kteréhož se znamenává hřích skutku, totiž pro mluvení. Lazara vzkřísil třetího dne v hrobě ležícího a smrdutého, kterýž se hřích znamenává kochání. Děvečku vzkřísil jest snadně, totižto slovem. Mládence nesnáze, totiž dotčením. Lazara těžce, pláčem a s křikem. Neb děvečka byla mdlé stvoření, jakožto myšlení, kteréž člověk muož zase opraviti dobrým myšlením. Mládenec nestúdné mluvení, kteréž muož napraviti modlitbou. Lazar mužem, kteréž nemuož napraveno býti než skutkem a dosti učiněním. Děvečka v mladosti a v dětinství klade se, mládenec v jinovství, ale Lazar v mužství. Protož aby protivné protivným bylo uzdraveno, trojím obyčejem odporným máme dosti učiniti. {Dnové ku pokání tři}textový orientátor Neb pokání jsú šťastní tři dnové, o nichž Mojžíš v Exodu dí: „Buoh židovský voláť vás, abyšte šli cestú tří dnuov na poušť.“ Neb tak tři dni hledala jest Panna Maria syna svého a nalezla jest jej. Protož první den jest a klade se žalost na to, co člověk zlého učiní. Druhý den klade se stud za to, že se stydí, že jest Boha rozhněval. Třetí den jest práce, aby za prohřešení dosti učinil. I jest k prvnímu dni skroušení, o němž dí Buoh skrze proroka Johele: „Rozedřete srdce vaše, ale ne rúcha vaše.“ Neb ukrutná žalost má býti, že jsme rozhněvali Pána Boha, stvořitele všech věcí. Ukrutnější, že jsme rozhněvali Otce našeho, jenž nám ukázal cestu a na ní nás znovu narodil, abychom, již nestavujíce se v lůně Abrahamově, jím shlazenú smrt majíce, šli do království nebeského. Najukrutnější, že jsme rozhněvali Vykupitele, kterýž nás svú krví vykúpil a svým nevinným prolitím ode všeho zprostil, od ukrutnosti ďábelské i muk pekelních. Neb má plakáno býti hřícha, jako syna mrtvého neb zabitého. Jakož Jeremiáš dí: „Plač a želej jako jednorozeného.“ Druhú žalost jako mladice nedávno s mládencem a chotěm jsúc, o tom Johel prorok dí: „Žalost měj jako panna pytlem opásaná nad svým mužem mladým.“ Ale třetí žalost najvětší s bolestí má býti, jako ženy, kdyžto rodí bolest a střílení ve všech údech trpí. Tak kající má míti v srdci bolest a střílení. O tom Micheáš prorok dí: „Želej a bolest měj, jako žena když rodí.“ Neb příklad jest na Petrovi i jiných, že s velikou hořkostí želeli jsú skutkuov proviněných proti Bohu.
{Věc ku pokání troje}textový orientátor Neb ku pokání sluší troje věc. První, myšlení, o němž Izaiáš dí: „Zpomenuť všecka léta má, v hořkosti duše mé.“ Druhé, stud, jakož Naum prorok dí: „Zjevímť hanbu svú před tváří tvú.“ Třetí, ohyzda mrzká hříchu, o tom Izaiáš dí: „Kterak příliš mrzká jsi učiněna pro opakování cest tvých.“ Jeroným takto dí: „Kolikrát na ten den vzpomenu, jenž se počet mých zlostí ukáže, všecko tělo mé se třese.“ A dí: „Jím li, pím li, nebo co jiného činím, zdá mi se, že vždy v mých uších ten hlas hrozný zvučí. Vstaňte mrtví, poďte k soudu i nevím, co mi bude souzeno. Neb mocný soudce bude, jemuž se žádný vymluviti bude moci. K tomu v své epištole Petr apoštol dí: „Jestliže spravedlivý ledva spasen bude, zlostní a hříšní kde se staví?“ {Naděje troje}textový orientátor I proto ku pokání máť býti naděje troje. Totiž milosti, slávy a smilování. Milosti, když zase dobře činění. Slávy, když dobré skutky činíme,
