Druhý zloděj jest pochlebenství, jakož o něm prorok Ozeáš dí: „Zloděj všel jest, aby oblúpil lotříky, zevnitřní zloději častěji jsou cizoložníci, než domácí, ale škodnější jsou domácí, ač jich méně bývá, to jsú pochlebníci.“ Třetí zloději jsú marná chvála, to jsú dotčení nahoře cizoložníci, ty chválí častokrát, ješto toho o člověku neznají, ani vědí jediné, aby jemu marnú chválu spůsobili k libosti, o tom Řehoř v mravných knihách dí: „Jakožto nějaký lotřík na čas přitovaryšuje se a na cestě přízeň světská, a jakž neopatrné pozná, oblupuje je.“ O těch vespolek Jan Zlatoústý mluví: „Ten zloděj sám najhorší jest, jenž krade poklad v nebesích položený.“ A to jest marná chvála, jíž se dá člověk oslepiti, že by to v něm bylo, co není, ani muož býti, by on nad své svědomí jiným byl, zač lidé jej mají a tím ďábel ukrádá duše a sobě tovaryše činí v zatracení.
{Šeptáci na modlitbě trojí}textový orientátor K tomu přirovnáni jsú i šeptáci, kteříž troje činí. První, že sami se i lid pohoršují, v kostel vejdúc, mnohé hýbání usty bez srdce činí, myslí majíce domy, v truhlách peníze, v chlévích hovada, nadbyt pivic pitých. A tak Boha takovými modlitbami hněvají. Neb ač se srdce nemodlí, nadarmo jazyk klopoce. Druhé, že zákon Bohu a jeho přikázání rozptylují a převracují, jakož Kristus dí: „Duom muoj modlitebný nazván bude a vy jej činíte lotrovskú peleší.“ Prodávajíc holubice a penězoměnci jsúce, totiž to rozličná myšlení majíce a je měníce, takové vyžene provázkem a bičíkem, jako Židy z Chrámu jeruzalémského. Třetí, že tu již Pána Boha, jakoby on myšlení jich neznal, hněv Boží v den soudný sobě shromažďují. O tom v Zákoně napsáno stojí: „Lid tento mne rty chválí, ale srdce jich jest daleko ode mne.“ {Truchlost dvoje}textový orientátor Protož truchlost duchovní proti marné chvále, neb dvuoj zámutek znám, jeden k spasení, druhý k zatracení. Jeden, jenž nás ku pokání táhne. Druhý, jenž k zoufalství přivodí, protože nermútí se v těch věcech. Neb Pán a dařitel radosti věčné dí: „Když se budou lidé protiviti vám a mluviti budou, vše zlé proti vám lhouce pro mne. Radujte se v den ten a veselte se, neb odplata vaše veliká jest v nebesích.“ {Truchlost milovati}textový orientátor Protož truhlost máme milovati, neb mnoho dobrého z ní pochází. První, že osvicuje člověka, jakož Řehoř dí o bohatci: „Oči kteréž byla vina zavřela, muka otevřela.“ Druhé, že jest znamení milosti, jakož v Zjevení dí se: „Kteréž miluji, ty i tresci.“ Třetí, že zamúcení činí člověku, aby ho hledal, jakož dí Ozeáš prorok: „V truchlosti své ráno povstanu.“ Opět Řehoř dí: „Zlostní, jenž nám zde nátisky činí, k Bohu nás jíti nutí. Čtvrté činí, že Buoh s člověkem jest v truchlosti. V Žaltáři jakož psáno jest: „S ním jsem v truchlosti a vysvobodím jeho.“ Neb podlé těch jest Pán Buoh, kteříž jsú zamúceného srdce. Páté, že skrušení očišťuje člověka, jakož mudřec v Ekleziastiku dí: „Nádobí hrnčířovo skušují kamna a lidi spravedlivé skušuje truchlost pokušení.“ Šesté, že dává věčný život, jakož Kristus dí: „Blahoslavení, jenž nyní pláčete, neb smíti se budete.“ A dále dí: „Blahoslavení, jenž protivenství trpí pro spravedlivost, vaše jest království nebeské.“ A apoštol svatý Pavel dí: Skrze mnohé truchlosti musíme vjíti do radosti. {Radost dvoje}textový orientátor I protož k tomu přísluší radost a ta jest dvoje: tělesná a duchovní. Radost tělesná smích, lži a zlé rozprávky a jiné kochání tělesné a světské, a to jest troje. Jedno jest zlé neb nešlechetné, když se lidé radují ve zlém účiňku. Druhé jest krátké a marné, o tom Job dí: „Radost pokrytého za oklamání jeho.“ Třetí jest veliká v pravdě, jakož Matúš euvangelista dí: „Vidúce hvězdu, zradovali jsú se radostí velikou.“ {Radosti světa má se varovati}textový orientátor I protož radosti světa má se varováno býti pro trojí věc. První, že se dí ve Čtení: „Běda vám, jenž zde máte svú radost a potom plakati budete.“ Druhé, že radost světská jest bláznivá, o tom mudřec v Přísloví dí: „Smích měl jsem za bláznovství.“ Třetí, že jest velmi
