Nesením na sobě kříže Lenost. Napájení octem a žlučí Obžerství. Poručení duše Otci a matku Janovi a tělo kříži a oděvem daným katuom, uléčil jest Lakomstvo a zkazil. Mrskáním těla uléčil jest Smilstvo.
O hříchu Augustýn píše, že jest vuole zdržení neb dosazení, což spravedlivost brání, neb hřích jest promluvení a učinění neb požádání proti zákonu Božímu. O témž Ambrož dí: Hřích jest přestúpení přikázání Božího a neposlušenství zboru nebeského. Protož slušné jest tobě, Lži, i s sestrami tvými toho plakati. {Od slzí patero dobré pochází}textový orientátor Neb má znamenáno býti, že od slzí patero dobré pochází. První, že dušičku obmývá, nebo voda slz jest lázně, v níž duše se obmývají, aby chotě nebeského krále byly. O tom Jeremiáš dí: „Umej od zlosti srdce tvé, Jeruzaléme, aby spasen byl.“ Druhé, že shlazuje lest smrti, neb kdož shřeší ďábla, píše rukou svou v knihy svědomí. O tom Daniel dí: „Starý dnuov sedíše a knihy otevřené jsú, totiž našeho svědomí.“ Třetí, že člověk slzami cožkoli dobrého žádá, obdrží a vyprosí. O tom v prvních knihách Královských: „Když jest byla Anna v hořkosti mysli neb duše své, modlila se ku Pánu, kterúž v pláči uslyšel a dal jí syna Samuele.“ A Izaiáš králi Ezechiášovi dí: „Viděl jsem slzy tvé a uzdravil jsem tě.“ Tobiáš modlil se v slzách a uslyšány jsú jich modlitby. Čtvrté, že slzy činí zapomínání vší zlosti. Jakož dí Ezechiel: „V kterúžkoli hodinu zapláče a ostane, odpustím a nezpomenu zlostí jich.“ Páté dobré, že slzy anjely obveselují, o tom Kristus řekl: „Pravím vám, že radost jest anjeluom Božím nad jedním hříšníkem kajícím více, než nad devadesáti devíti spravedlivými.“ Neb slzy jsú proto, aby nečistotu duše obmyly a stracení křtu navrátily. Slavné jsú, aby rozpustilost tělesnú zsúžil. Hořké jsú, aby studenost lenosti vyrazily. Světlé jsú, aby plačícího do světlosti nebeské uvedly. O tom Bernart dí: „Slzy, kteréž z čistého srdce a pokorného vycházejí, hněv Boží ukrocují, milost stracenú navracují, peklo roztrhují, hříšné spravedlivé činí, anjely obveselují, nebesa otvírají.“ {Pláč dobrý truoj}textový orientátor Neb pláč jest dobrý truoj: nábožný, skrušený a milosrdný. Pláč nábožný pochází z žádosti vidění Boha, když duše z sladkosti božské okusíce, pláče na nepřítomnost chotě svého, že jeho s sebou nemuož míti, ani k němu spěšně přijíti, takový pláč. Neb slzy duše očišťuje, aby Boha myslností světleji viděla, osidla ďábelská jako holubici sedící nad vodou stínu jestřába neb raroha znamenávající, aby z jich pazouruov mohla uletěti. Neb v knihách o místu Božím Augustýn dí: „Čím kdo světější jest a žádostí svatých plnější, tím jeho modlitba v pláči věčí má býti.“ Pláč skrušení jest umyvadlo, o tom Ezechiel dí: „Vylím na vás vodu čistú a budete očištěni ode všech poškvrn vašich.“ Prorok dí: „Byly jsou mi slzy mé chléb ve dne i v noci.“ Neb pláč jest krmě duše, posilnění smysluov, umyvadlo vin. O tom Augustýn dí: Věz to člověk do sebe, že těžce hřeší, když neopláče škody tělesné, neoplakuje a nevlaží. O tom Job dí: „Plakal jsem někdy nad tím, jenž jest nuzný byl a spolu trpěla jest duše má s chudým.“ {Pláč živého a nemrtvého}textový orientátor Bernart v jedné epištole dí: „Pláčeš mrtvého, více plač živého.“ Zdali jsou v tobě střeva milosrdná, že pláčeš mrtvého, od něhož odešla duše a nepláčeš duše, od níž odšel Pán Buoh.
{Pláč Pána Krista}textový orientátor O Pánu Ježíši Kristu čte se a Písmo jest, že pětkrát plakal. První, dítěcí a dětinský. V tom pláči učí nás, abychme plakali proto, že jsme v psotě a v bídě tohoto světa posazeni. A že jak dlouho jsme na tom světě, nemuožem zbýti truchlosti a úsilé, jediné skrze smrt. {Pláč dítěte}textový orientátor O tom Augustýn dí: „Děťátko, jenž se jest narodilo, od pláče počíná, slzy jeho svědčí psotu jeho, ještě nemluví a již svědčí neb prorokuje.“ Ale tato psota počíná se od narození a stojí s námi v životě a prodlévá se až do smrti. Protož živnost lidská přirovnává se k potoku,
