Nedaj toho Buoh, abych toho milovala, kterýž mi ve všem protiven jest a který mě vždy kazí a všecko na mně vidí. I poněvadž nedostatky ty vypravuje, proto nemá býti podobenství Boží člověka přirovnání. {O milování}textový orientátor Neb Kristus nepřátely své miloval, za ně se modlil, jakož v sepsání svatého Matúše Kristus dí: „Milujte nepřátely své.“ A apoštol dí: „Nechtěj býti přemožen od zlého, ale přemož v dobrém zlé.“ A evangelista: „Kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest.“ Ale snad díš: „Dosti jest, že miluji milující mne.“ Ale Bůh proti tomu dí: „Jestliže ty milujete, kteří vás milují, kterú odplatu budete míti? Ano, i pekelníci to i pohané činí.“ „Zajisté, kdo nenávidí bratra svého, v smrti ostává.“ Protož člověk všecku hořkost žluči nenávistivé od sebe odvrci a sladkost lásky přijíti má. Neb zajisté chutnějšího není nic sladšího jako láska, o níž apoštol dí: „Láska Boží rozlitá jest v srdcích vašich, skrze Ducha svatého, kterýž dán jest vám.“ A prorok dí: „Ó, kterak dobré a líbezné bratruom přebývati v jednotě.“
{Nenávist má varována býti}textový orientátor Ale nenávist zlá jest, neřádná, chtíc škodu ráda jinému činiti. Tou nenávistí nenáviděl Ezau Jakoba, bratra svého, bratří Jozefa, Saul Davida. Tato jistá nenávist má varována býti pro mnohé zlé, jenž z ní pochází. První, že z nenávisti pocházejí lži, jakož evangelista dí: „Ač dí, kdo že miluje Boha a bratra svého nenávidí, lhář jest a přináší zlořečenství Boží.“ Druhé, týž evangelista dí: „Kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest.“ A doktor v své epištole píše: „Kdož zabíjí a kdož nenávidí i kdož utrhá, rovných muk hodni jsú.“ Neb kdož má hnutí na své mysli, že chce škoditi, již se mysl vinná soudí a s bratrem nechce se srovnati a v hořkosti stojí, vinen jest ohněm pekelným. Ale nenávist zůstání hříchuov, o níž prorok v Žaltáři dí: „Dokonalou nenávistí nenáviděl jsem jich.“ Totiž hříchuov a nenávistivých lidí.“ A když již nenávist jest, musí býti hněv. {Hněv dobrý a zlý}textový orientátor Ale hněv jest dvuoj, jeden dobrý, druhý zlý. Dobrý hněv jest ten, kdož když rozhorlé se, nedá činiti zlého. O tom v Žaltáři dí prorok: „Hněvajte se a nechtějte hřešiti.“ „Tím hněvem hněval se Fínes a položeno jemu za spravedlivost skutek jeho.“ Ale zlý hněv jest neřádné pohnutí mysli ku pomstě nad stvořením Božím, aby se zlé svobodně dálo a strachu tomu lidé překážeti nesmějí. Toho má se varováno býti pro mnohé příčiny. Najprvé, neb Pán Buoh skrze apoštola přikazuje, řka: „Nechtějte rmútiti Ducha Božího, jímž jste znamenáni v den vykúpení.“ Druhé, neb připravuje člověka od rozumu. O tom mudřec dí v Knihách Múdrosti: „Blázen se ukazuje, jenž daremný hněv vylévá.“ Třetí, že činí člověka vinna ohněm pekelným, jakož dí Čtení: „Kdo se hněvá na bratra svého, hoden jest soudu.“ Čtvrté, neb milosrdenství odjímá, o tom v Přísloví: „Hněv nemá milosrdenství.“ Páté, že zbuzuje sváry. Šesté, jest ohyzdný Bohu. O tom ve Čtení dí: „Když jsú se hněvali na Krista a kamením házeti naň chtěli, skryl se od nich.“ I Buoh na ně hleděti nechce. Sedmé proto, že zatracuje člověka na smrt, o tom dí Job: „Co zatracuješ duši prchlivostí?“ {Lékařství proti hněvu čtvero}textový orientátor Ale lékařství proti hněvu jest čtvero. První jest myšlení, o tom v Přísloví: „Když se drev nedostane, oheň zhasne.“ Neb jakož obrácení dvú tvoruov, totiž kamene a železa, vychází oheň, tak z slov hořkých vychází svár. Druhé jest odpovídání měkké, povolné. Jakož jest učinila ona žena kananejská, pohanka, kteráž Pánu Kristu, když ji psem nazval, i ovšem Pane, však se přeje drobtuov i štěňatům, kteréž padají z stoluov pánuov jich, kterýž řekl jí: „Ó, ženo, veliká jest tvá víra, staň se tobě podlé víry tvé.“ Třetí, že pomni na Boží umučení, jakož apoštol dí: „Všecko mi jest snadné pro Krista.“ Čtvrté, že znamení jest odplaty. O tom prorok v Žaltáři: „Pomsta má ty jsi Pane, a ty odplatíš mi.“ {Skrze hněv co se zatracuje}textový orientátor Ale skrze hněv, zatracuje se múdrost, svornost se ruší, tichost se vyhání,
