vyhání, pokojnost ukradena bývá, o tom doktor v své epištole dí: „Ó, člověče, hněvu se varuj, jenž jest nepřítel přirozený, blúdiť od rozumu, vystupujeť z míry spravedlnosti, přátelstvo zrušuje, svornost rozptyluje, odjímá pokoj srdce a radost věčnú.“ A jakož ocet porušuje nádobí, jestliže v něm dlúho bude, též hněv porušuje člověka, ač mu nepanuje. Ale hněv, když trestán bývá, místa nemuož míti, utíká od trestání. Ale snad díš, že lepšího místa hledám a lepší naleznu. Ale pravím, zdali lepší nalézti muožeš. Znamenaj, kterak Lot mezi Sodomskými přebývaje, zkušován jest, a svatý nalezen jest, ale na hůru jdúcímu řekl jest Buoh, aby se neohlédal. Totiž k stupování na hůru mysli, kteréhož Bůh skrze pokání z hříchu vypravil, neměl by se ohlédati skrze kochání hříchuov, kterýchž se byl dopustil. Ale má v cnosti v cnost, jda zhůru, vstupovati k dosti učinění a k dobrým skutkuom snažen býti. {Lotova žena}textový orientátor Ale žena Lotova přikázání nezachovala, ohlédla se za se, a tak v slúp solný obrátila se. A domnívá se, že se od zvířat líže. Též člověk skrze navracování v hříchy, jako kámen zavržen bude, a tak od šelmy nebo zvířat pekelních bude lízán a zkušován. Protož na horu s cností vstupme, abychom nebyli zatraceni. Jakož apoštol dí: „Nižádný, jenž rytěřuje Bohu, nepleť se v světské věci, aby se tomu líbil.“ Ale že zajisté hřícha zlý obyčej se drží a rád by povstati chtěl. Ale břemenem hřícha jsa obtížen, zase upadá, co tehdy činiti, když z minutých jisté zatracení a z přítomných žádné utěšení nepřichází, jediné aby ztráveny byly věci časných rozkoší, co platny jsú, když nemohú dosaženy býti rozkoší budúcího života. Témuž hněvu také protivenství se děje, když mu se překazy v jeho obžerství, ano se jemu jísti chce, rozlítě se, dí: Proč mi jísti nedáš, co mne chceš hladem umořiti? Poněvadž Buoh všecko čisté stvořil. Snad chceš, abych hladem zahynul? K tomu se odpovídá: Všecko Pán Buoh čisté stvořil jest. Ale aby v jedení člověk v tom nepřestúpil, skrovnosti jest přikázal a mezi jinými zlými sytosti chleba. Sodoma, město veliké zhynulo, jakož Izajáš dí: „Tato byla jest nešlechetnost sestřičky tvé Sodomy, sytosti chleba.“ Protož jakož nemocný skrovně lékařství přijímá, též jest přijímání krmí, aby v nich rozkoší nehledali a pro ně věčně nelačnili, ale abychme je k tělesné potřebě přijímali toliko v skrovnosti. Neb ve Čtení dí: „Aby srdce vaše nebyla obtížena obžerstvím.“ Neb v tom člověk příčiny hřícha plně přemáhá, kterýž v přijímání pokrmuov netoliko, když jest lačen, zdržuje se, ale zvláštních krmí líbezných jediné v těžké nemoci požívá.
{Obžerstvo šesterým obyčejem přichází}textový orientátor Neb obžerstvo jest neřád a šesterým obyčejem přichází. První, když hodina jedení se předchází a v ní se uspěšuje, o tom mudřec v Ekleziastiku dí: „Běda zemi, jíž král dítě jest a knížata ráno jedí.“ Země jest tělo a král jest vuole. Druhé, příliš když chvátá se k jídlu, o tom Kristus dí, aby chvátáno nebylo, řka: „Najprv hledajte království nebeského a všecky jiné věci budou vám přidány.“ Třetí, když v rozkošných krmích se kochá a jich se žádá, jako synové izrahelští na poušti žádali sú krmí a dány sú jim krmě i nápoj podlé žádosti těl jich. Ale nevešli sú v zemi mlékem a strdí tekúcí, než v žádostech svých na poušti zemřeli sú, o tom v Příslovích: „Kdož rozkošně krmí služebníka svého, potom jej uzná protivníka svého.“ Protož z pokrmův tělo trápí člověka. Čtvrté, když pokrmuov víc přijímá se, než potřebí jest, jakož učinil Olofernus, že víc jedl a pil, nežli po všecky dni života svého, který den a v tom hrdlo ztratil i pýchu svú. Páté, když kdo lakotně pokrmy přijímá, o tom duovod v Exodu, že vstal lid a hrál v sytosti a tele sobě učinil, pro něž zhynulo jest mečem množství. Šesté, když kdo z úmysla hoduje, o tom Job dí: „Kdež synové jeho i dcery na hodech zhynuli jsou.“ {Obžerství má se varovati pro mnohé příčiny}textový orientátor I obžerství má se varováno býti pro mnohé příčiny, neb se Bohu nelíbí, jakož apoštol k Filipenským dí: „Jichžto Buoh břicho jest.“ Lukáš evangelista
