[535r]číslo strany rukopisubýti zjeveno to, což tajného jest v člověku. Takéž Pán Bóh otec, co jest měl tajného v svém božství, to nám jest ráčil zjeviti skrze své věčné slovo, syna svého pána Jezukrista. A také když člověk má některý úmysl k jiným vynésti, musí to býti skrze slovo. Takéž Pán Bóh, kterýž jest měl úmysl k našemu spasení, vynesl jest to skrze své[u]své] ſe věčné slovo, syna svého. A také, kterýž má člověk rozum duchovní, ten vynese ven jiným skrze slovo zevnitřnie, v hlas, oblečený tělesně, zevnitřně přijímá rozum duchovní vnitřní, a jinak nepřijel by rozumu duchovnieho vnitřnieho, když by nebylo skrze slovo zevnitřnie. Avšak ačkolivěk hlas zevnitřní v ušéch dělí se lidských, avšak rozum duchovní nedělí se v srdci. Nebo týž rozum, kterýžto kazatel mluví, týž lidé přijímají, avšak kazatel týž rozum má v svém srdci bez umenšenie. Též to slovo duchovnie věčné, Syn boží, nemohlo se nám jinak učiniti, ukázati než skrze to přijetie člověčenstvie. Neb jinak nemohli sme poznati [535v]číslo strany rukopisuduchovnieho jeho božstvie pro náše porušenie tělesné. Avšak nic v sobě nenie umenšenějšie v svém božství, že jest přijal náše člověčenstvie. Ale tiem, čím jest byl, ostal jest, a co jest nebyl, na se přijal. A tak jest k nám sstúpil[v]sstúpil] ſtupil, že jest tam ostal, kdež prvé byl jest od věčnosti, v Bohu otci. A jeho sstúpenie[w]sstúpenie] ſtupenie nenie miesta dělenie. Neb jest Bóh všudy svým božstvím, aniž kde přijde, by tu prvé nebyl. Ale jeho sstúpenie[x]sstúpenie] ſtupenie jest v těle k nám poníženie. A to jest to slovo věčné duchovnie, jenž mluvilo prorokóm tajně v jich duchu a mnohé věci skryté jim zjevovalo. Jako sú řiekali: „Stalo se jest slovo božie ke mně.“ Takéž i dnes to slovo věčné mluví v dušech věrných a v dobrých a zjevuje jim tajné věci své božské. Jako die Písmo: „Já budu slyšeti, co bude pán ve mně mluviti.“ A darmo jest všecko jiné zevnitřnie mluvenie, nebude liť toto slovo nestvořené vnitř v srdci mluviti a duše učiti. A k témuž také die Pán Bóh v Kantikách k duši, milovnici své: „Povedu ji na púšť a tu