[568v]číslo strany rukopisuneslušie, sě nepletli a nezvázali, báby i laikové, kterakkoli dobří, aby se v kněžský úřad nevázali, když k tomu nejsú povoláni. Neb tělo božie a krev posvěcovati jest samým kněžím pójčeno.
A potom, když jest byl vzal pána Ježíš na své lokty, řekl jest: „Již necháš, pane, slúhy svého u pokoji.“ A pro velikú radost a pláč nemohl jest dořieci „umřieti“. Žádnému člověku nelze jest v pokoji umřieti, jedné ty věci jako od[ag]od] do Simeona budú shledány, kteréž sú již napřed povědieny. Spravedlivý člověk kterakúkolivěk smrtí zachvácen bude. Ej, toť pokory duše a člověka spravedlivého duši v odpočinutí býti. Tato také slova: „Již necháš slúhy tvého u pokoji,“ řieká kněz po přijímaní těla božieho. Na znamenie, že každý, ktož hodně tělo a krev boží přijímá, má žádati oněch věcí nebeských a do onoho života budúcieho žádati spieše přijíti. „Neb nemáme zde miesta přěbývajícieho, ale budúcieho hledáme.“ A die dále: „Neb sú viděly oči mé spasenie tvé.“ Každého křěsťana spravedlivého zde oči jeho vnitřnie vidie skrze vieru pravú Ježíše i všecku Trojici svatú. A potom v nebesiech uzřie slavně, jasně i hojně. Jehož i nám Bóh všemohúcí rač dopomoci. Amen.
