[537r]číslo strany rukopisuzevnitřnie, kromě božstvie. Ale v božství, že sú osoby sobě vnitřnie jednostajného božstvie, protož nejsú stvořenie, ale Stvořitel otec i syn i Duch svatý rovně v božství. Ale že čtenie die: „Všecky věci skrze něho učiněny sú,“ totíš skrze syna, věci vysoké, nízké a najnižšie, to najmenší červek. A že lidi přirovnává k červkóm a k hadóm pro smrtedlnost a porušenie těla. Ale že sú učiněni skrze to mocné slovo, mohú opraveni býti tiem slovem a vysoko zděláni podobně k těm vysokým anjelóm. A že všecky věci jedovaté sú stvořeny skrze to slovo a jsú v sobě dobré, neb nejsú hřiech a stojé v svém řádu od Boha ustaveném. Ale řekl by někto: „Pročež ty věci lidem překážejí?“ Proto, aby byla potřiena nášě pýcha, že malé věci nemóžem se obrániti, a pak chcem veliké věci přemoci.
Dále die čtenie: „A bez něho učiněno jest nic,“ to jest hřiech, jenž nenie nic u milosti boží, jejž lidé činiec, vytrhují se z řádu stvořenie jiného. Neb všecko stvořenie stojí v svém řádu, kterýž mu jest Bóh ustavil, a poslúcháť [537v]číslo strany rukopisuStvořitele svého. Ale člověk přestupuje přikázanie božie, vytrhaje se z řádu všeho stvořenie, neb neplní vuole božie, jíž jest všecko stvořenie poddáno[y]poddáno] poddaneho. A divná jest věc, že člověk, jsa najduostojnějšie stvořenie a Bohu najvzácnějšie, neb jest obraz a podobenstvie Trojice svaté a čině hřiech, že bude Bohu velmi mrzek a potupený pode všecka jiná stvořenie. A protož slove nic, neb jest bez slova. Neb v ty doby, když jest v hřiešě smrtedlném, nepřebývá v něm to slovo věčné svú milostí.
A dále die čtenie: „A co učiněno jest, v něm životem bieše.“ To, že všecko v něm, v tom slovu nestvořeném, má svój život. I ty věci, kteréž v sobě živnosti nemají. Ale v něm, v tom slovu věčném, mají svú živnost. Jakožto kámen, nebe, hvězdy a jiné věci, kteréž živnosti nemají v sobě a v sobě vždy scházejí. Ale v Bohu vždy ustavičné sú a svój život mají, ač ho v sobě nemají. A zvláště ty věci, které sú dobré v sobě, v něm sú, v slovu božiem, mnoho lepšie nežli
