množ[532r]číslo strany rukopisustvie nebeských zástupóv přibylo jest, kteréž by chválu Bohu zpievaly a pokoj spolu lidem zvěstovaly. A v tom zjevně se ukazuje, že skrze toho narozenie lidé ku pokoji jedné viery, naděje i milovánie lásky a také k slávě božské slávy mají obráceni býti. I znamenají duchovně tuto pastýři tito stád svých učitele a správce věrných duší. Noc, v kterúž nespali sú, střehúc stád svých, nebezpečnosti všelikých pokušení ukazuje, od kterýchžto sebe i svých poddaných všichni, jenž dokonale bdie, ostřéhati nepřestávají.
A dobře v narození Páně pastušky nad stádem svým bděly sú. Neb zajisté ten se bieše narodil, jenž die: „Já sem pastýř dobrý. Pastýř život svój dává za ovce své.“ Ale i čas nastáváše, v němžto týž pastýř, svrchované dobré, poslaným na svět pastýřóm své ovce poručil jest, kteréžto dalece a široce jsúce, rozehnány a rozplašeny biechu, aby je na pastvy[s]pastvy] napaſly vždycky zelené nebeského života odvolal. Z kterýchžto prvniemu po sobě pastýři přikázal jest, řka: [532v]číslo strany rukopisu„Miluješ li mě, pas ovce mé!“ A to jakožto zjevnějie odvieraje, die: „Potvrď bratří tvých.“
I stalo se jest, když odjidechu od nich anjelové do nebe, pastýři mluviechu k sobě, řkúce: „Poďmež až do Betléma a vizme to slovo, ješto se jest stalo, kteréž jest učinil Pán a ukázal nám.“ I přišli sú, chvátajíce, i nalezechu Mariji a Jozefa a nemluvňátko, položené v jeslech.“ Pastýři zajisté ti zčastnú žádostí chvátali sú viděti to, což biechu slyšeli. A že hoříce milostí, hledali sú ihned Spasitele, jehož hledáchu, nalézti zaslúžili sú. Ale pastýři rozumných stád a všichni věrní kterakú pilností mysli své hledati mají Pána našeho, narozeného Ježíše Krista, řečmi spolu i skutky, tito pastýři ukázali sú, řkúce: „Poďme až do Betléma a uzříme to slovo, ješto se jest stalo.“ A protož poďmež i my, bratřie najmilejší, až do Betléma, města Davidova, a pamatujme, milujíc a ctiec, že v něm slovo, totíš věrné, učiněno jest, a tak jeho vtělenie hodné poctivosti slavme. Poďmež tehda,
