[539r]číslo strany rukopisusvatého života a osvieceného rozumu od Boha jeho světlem božským a mysli vysoké a pozdvižené k Bohu, že ta mysl bieše nebeská a člověk tělem na zemi bieše a myslí svú v Bohu přebýváše a života přesvatého bieše. Byl jest člověk veliký, o němžto pán Ježíš mluví, že mezi syny ženskými světější byl nevstal nežli Jan Křtitel. Toť jest ta hora vysoká, jež jest postavena mezi lidmi a mezi Bohem, od niežto lidé osvieceni berú. Neb jakožto slunce najprvé hory osvěcuje a potom s hor na údolé jde, tak sú byli světí ty hory veliké svatých a vysokých životóv a utvrzených v Pánu Bohu, že sú najprvé a najviece osviecenie přijímali od Pána Boha a od Syna božieho, slunce všie spravedlnosti té, a byli sú jakožto prostředek mezi lidmi, že[119]slovu předchází litera „p“, označená symbolem pro vypuštění sú, berúce osviecenie od Pána Boha, jiné osvěcovali, jako ti, ješto sú na údolí myslí nízkých a nakloněných k tomuto světu, nejsú pochopni světla božieho. Neb Pán Bóh jest duch a jeho světlo jest duchovnie, a my sme tělesní. Protož nejsme zpuosobni přijieti jeho světla. Jakož [539v]číslo strany rukopisuoči nezdravé nejsta zpuosobny přijieti světla slunce, ale musí některú věc mezi sluncem mieti a mezi sebú, skrze niž by přijali světlost slunečnú, takež i my, že nejsme zpuosobni ku poznání Pána Boha pro náši slepotu vnitřní na duši, protož musíme [mieti]text doplněný editorem[120]doplněno z edice některú věc tělesnú, skrze niž bychom poznali Pána Boha svého. A to sú světí, skrze něž nám přicházie poznání.
A teď jest jeden, svatý Jan, jenž jest přišel před pánem Kristem jakožto lucerna před sluncem, abychme, nemóžem li přijieti světlosti slunce, pána Jezukrista, aspoň abychom přijeli lucerny svatého Jana, po níž bychom mohli přijíti do věčné radosti, aby nás osvietil svým světlem Bóh.
Dále die čtenie o svatém Janu, že byl poslán od Boha, že je věrně chvály božie hledal a lidského spasenie. Protož sám se jest velmi nížil a potupoval a pána Krista výšil a velebil, když jest řekl: „Jáť sem hlas volajícieho na púšti.“ Aj, kterak se níží tento svatý, že toliko hlasem se nazývá, totíš jako by řekl: „On jest to slovo věčné, jenž na věky zuostává. Ale já sem toliko hlas, od toho slova
