od studené příčiny jsú tato: zsinalosti miesta, bolest tišejšie. Tomu spomáhá přikládanie horkých věcí. Lék tento jest: zmý ten rak mlékem kozím teplým desetkrát nebo viece přěs den. Pakli to nespomuož, ale pomazuj teplú syrovátkú a strdí převařenú. Pakli by i to platno nebylo, tři jej solí tiemto obyčejem. Druhdy se přiházie, že zdéře se vnitř hrdlo horkými a lítými mokrostmi, že člověk ledva bude moci mluviti nebo jiesti. Ten má kloktadlo sobě učiniti z syrovátky kozie s žlútky vaječnými surovými, nebo to velmi bolest krotí, a když ta přielišnost bolesti počne tichnúti a horkost pomíjeti, tehdy to klokotadlo má z samé syrovátky býti, přilože málo strdi; toť vyčistí dierky a miesta zedřená talovitá, ač jsú tam. Mistr také Vilhelm tohoto prachu velmi jest požíval a nazval jej bielým prachem. A jakož druhdy barvu jemu proměnil, též i jmeno; neb druhdy dal mu barvu černú, druhdy červenú, druhdy zelenú, přimiese k tomu, jenž jest nezměnilo moci jeho. Učiň prach z soli pražené u ohně a potom vysušené na slunci; anižť proto tiemto prachem má býti pohrdáno, že laciný jest, nebo má jmien býti za drahý, nebo jest veliké moci v této příhodě, a velmi jest spomocen k sleptání a spaření lehkému masa všelikého zbytečného. Proti raku od příčiny horké zarozenému, vezmi kuory s jablka rajského a nitrumcizojazyčný text, rovně obého, ztluc v prach. Mistr Vilhelm v této kapitole praví spolkem o léku raka, kterýžto bývá v nosě i v dásních i jinde; ale lékař svú opatrností má rozděliti, který lék sluší k nosu, který k dásniem a který k zubinám a který ku pyskuom. Nebo v této kapitole psáni jsú lékové druzí, kteřížto nemohú k dásniem býti přikládáni. A také tam mohú pobyti; ale na dásniech