nebo v tuku pelyňkovém. A když pomine pálenie, leč miesto mastí zelenú svrchu psanú, jakož jiné rány. Však v léčení té píšťaly máš spatřiti, jest li tu kost porušena, a to poznáš, když talov teče: jest li černý a smrdutý, tehdy jest kost porušena. A to poznáš. Pakli jest čistý talov a nážlut, věz, že kost nenie porušena. Pakli talov vycházie bielý a hustý, nemnoho smrdutý, muožeš věděti, že jest umrtvena píšťala. Pakli jest kost porušena, tehdy to, což porušeno jest, otejmi až do živého, a nechaj státi rány otevřené a čakaj kosti naroštěnie do třidcátého dne nebo do XL. A poplove li z rány hnuoj bielý a hustý, jakož svrchu řečeno jest, věz, že jest píšťala umrtvena; pakli by hnój tenký byl a vodnatý, strach jest, že píšťala má kořěn v základu zubóv, a shledáš li to, tehdy musíš ty zuby vybrati z kořen, a potom zléčíš píšťalu mastí zelenú a jinými věcmi k tomu hodnými. A když počne celeti, otejmi knot.
Kapitola LV. O bolesti zubóv.
Protože zubové netoliko spomáhají člověku k mluvení a jedení, ale i člověka ozdobují, a protož k jich neduhóm slušie pilně raditi. Jestliže bolest jest nová, tehdy kadidlo ať drží na těch zubiech, v nichž jest bolest, žije a druhdy ať požře. V čas také přistúpenie bolesti suol horkú vlož do pytlíka a vlož na zuby; bolest velmi krotí. K témuž vezmi siemě blénové a pórové a vosk, a vlož na uhlé žeřavé a skrze cievku ten nemocný páru z toho na ty zuby přijímaj. K tomuž učiň zprýštěnie za uchem té strany bolestné. Pakli aby bolest byla vetchá, tehdy přeřež cievku, kteráž jest na židovině té strany, a připal koncem rozděleným. Poslední lék jest k tomuto vytrženie zubuov bolestných.
