neduh uzdraven, leč bude jiný lék hodný k tomu přiložen.

Kapitola XLII. O červu umrtvení.

Červ, když by z ucha nemohl býti vyhnán, buď umrtven takto: vápno nehašené vlož do hrnce a svař s vodú a procěď, a to teplé pusť do ucha. Tato věc jest tak mocná a tak násilná, že všecko živé umrtví v uší.

Kapitola XLIII. O vytažení všelikých věcí neživých z uší.

Buďto mrtvý červ, kamének nebo jiná věc škodná v uší takto má býti dobyta: najprvé olej dřěvěný teplý vpusť do ucha, ať cesta zplzie, a pak zbuď kýchanie, a ten kýchaje ať zacpá usta i chřípí a oddymuje zmužile. Pakli by i tak nevyšlo, ale přisaď baňku, ješto by osáhla ucho. Baňka má přisazována býti k uchu s opatrností, nebo v které by hlavě bylo mnoho mokrostí, kteréž by vycházely v ta doby, tyť by byly z velikého přitahovánie baněk v tok obráceny, a z takového obrácenie mohl by přivésti věčnú hluchotu. Ale když by to nebylo, tehdy muož přisazena býti bez strachu.

Kapitola XLIIII. O vysušení vody v uší.

Aby vysušena byla voda v uší, kteráž do nich náhodú přišla jest – toto se přiházie lidem, když jim hlavy myjí, že jim voda do uší vcházie – konec třti dlúze omoč v pryskyřici nebo v smuole a buď zapálena, a druhý konec k uchu přičiněn, a tak ať ten dým do ucha vcházie skrze tresk, každú mokrost v něm vysuší. Také k témuž skušené: vezmi chléb dobře kvašený a nebo sám kvas, a zvař v lítém octě a přijímaj tu páru po cievce do ucha, a to netoliko k tomu vysušení, ale spomáháť k hluchotě nově učiněné; rozpúštieť zapeklivost a vytahuje mokrosti nepřirozené.

Kapitola XLV. O polypu, totiž o masu zarozeném zbytečném.

Zarozuje se maso zbytečné druhdy v chřípí a druhdy vycházie z nosa. Když jest to maso veliké v nosu, činíť velikú