vyždmi, a tiem maž jazyk. Též učiniž o dragantu. A k témuž spomáhá púštěnie z žil pod jazykem.
Kapitola XLIX. O hlenu na zubiech a na jazyku.
Když by hlen byl na jazyku a na zubiech, tehdy struž nožem jazyk a usta vínem nebo octem buďte vymývána a zubové rúškú ostrú otieráni.
Kapitola L. O rozsedání rtóv, pyskóv od povětřie nebo jiné příčiny.
[K]text doplněný editorem tomu neduhu najlepší lék jest, aby syrovátku kozí často držal v ustech. K témuž vezmi sádlo slepičie a máslo a málo vosku, a učiň mast a z té flastr, a polož na miesto. A k témuž spomáhá rúcha omočená v bielku vaječném a na to kladená. A k témuž spomáhá púštěnie krve [z]text doplněný editorem svrchnieho pysku, a baňky přisazenie [k]text doplněný editorem dolejšiemu. Spomáhá také mazánie strdí róženú nebo sprostnú; anižť slušie těmito krátkými léky pohrdati, nebo své miesto dobře zastanú.
Kapitola LI. O vyhnutí a vyvinutí čelisti.
Čelisti svrchkové skrze vystúpenie [z]text doplněný editorem svého miesta postupují, a to jest znamenie, že zubové svrchní nesrovnávají se s zuby dolejšími, ale brž mimo běh přirozený aneb v usta aneb vypáčili se z úst, tak že i ten nemuož dolejší čelistí ani zhuoru, ani doluov pohnúti. Jemužto takto má spomoženo býti: stane mistr proti nemocnému a vezma vrchy obú čelistí pod ušima, tak je vytahati bude k sobě, až se svrchní zubové s dolejšími srovnávají. A tak hned ničehož mastného nepřikládaj, než rúška nebo poduštice v bielek omočená s prachem kadidla nebo s múkú bobovú nebo vikve, a potomž uvieže širokú rúchú, aťby čelist zhuoru byla pozdvižena, aby zubové v svém řádu zuostali. Pokrm jeho střěbánie jích a jiešaluov po cévce skrovně.
