J17,1 Tyto věci mluvil jest Ježíš, a pozdvih očí k nebi, řekl: „Otče, přišlať jest hodina, oslaviž syna svého, aby i syn tvuoj oslavil tě. J17,2 Jakož si dal jemu moc nad každým člověkem, aby všecko, co si [dal jemu]text doplněný editorem[301]dal jemu] dedisti ei lat. (homoiot.), dal jim věčný život. J17,3 A totoť jest věčný život, aby poznali tě, samého boha pravého, a jehož si poslal, Ježíše Krista. J17,4 Já sem oslavil tě na zemi, dielo sem dokonal, které si mi dal, abych je činil. J17,5 A nynie oslaviž mě ty, otče, u sebe samého slávú, kterúž sem měl u tebe, prvé nežli jest svět byl.“

J17,6 „Oznámil sem jméno tvé lidem, které si mi dal z světa. Tvoji sú byli a mně si je dal. A řeč tvú sú zachovali. J17,7 A nynie sú poznali, že všecky věci, které si mi dal, od tebe sú. J17,8 Neb slova, která si mi dal, dal sem jim a oni sú přijali a poznali právě, že sem od tebe vyšel, a uvěřili sú, že si ty mne poslal. J17,9 Já za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, které si mi dal, nebo tvoji sú. J17,10 A všecky věci mé tvé sú a tvé mé sú, oslaven si v nich. J17,11 A již nejsem na světě, ale titoť sú na světě, a já se k tobě beru. Otče svatý, zachovajž je ve jménu tvém, kteréž si mi dal, ať by jedno byli jako i my. J17,12 Dokudž sem s nimi byl, já sem je zachovával ve jménu tvém. Které dal si mi, ostřiehal sem jich a žádný z nich jest nezahynul, jediné syn zatracenie, aby se písmo naplnilo. J17,13 Ale nynie k tobě jdu a tyto věci mluvím na světě, aby měli radost mú naplněnu v sobě. J17,14 A já sem jim dal řeč tvú, a svět je v nenávisti měl, neb nejsú z světa, jakožto i já nejsem z světa. J17,15 Neprosímť, aby je pojal z světa, ale aby je zachoval od zlého. J17,16 Z světať nejsú, jako i já nejsem z světa. J17,17 Posvětiž jich v pravdě. Řeč tvá pravda jest. J17,18 Jakož si ty [mě]text doplněný editorem[306]mě] me lat. poslal na svět, i já sem je poslal na svět J17,19 a já posvěcuji se samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.“

J17,20 „Neprosím pak toliko za ně, ale i za ty, kteříž skrze slovo jich mají uvěřiti v mě, J17,21 aby všickni jedno byli, jakož ty, otče, ve mně a já v tobě, ať by i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že si ty mě poslal. J17,22 A já slávu, kterú si mi dal, dal sem jim, aby byli jedno, jakož i my jedno sme, J17,23 já v nich a ty ve mně, aby dokonáni byli v jednotu a aby poznal svět, že si ty mě poslal a miloval si je, jakožs i mě miloval. J17,24 Otče, které si mi dal, chci, kdež sem já, aby i oni byli se mnú, aby viděli slávu mú, kterúž si mi dal, neb si mě miloval před ustavením světa. J17,25 Otče spravedlivý, svět jest tebe nepoznal, ale já sem tě poznal a tito sú poznali, že si ty mě poslal. J17,26 A známo sem jim učinil jméno tvé a ještě známo učiním, aby milovánie, kterým si mě miloval, bylo v nich jako i já v nich.“

Kapitola XVIII.

J18,1 To když pověděl Ježíš, vyšel jest s učedlníky svými přes potok Cedron, kdežto bieše zahrada, do niežto všel jest on i učedlníci jeho. J18,2 A věděl jest i Jidáš, jenž ho zrazoval, to miesto, neb jest často Ježíš tam chodil s učedlníky svými. J18,3 V tom Jidáš, když byl pojal zástup od biskupuov a zákonníkóv služebníky, přišel tam s lucernami a pochodněmi a s braní. J18,4 Ale Ježíš věda všecky věci, které přijíti měly na něho, bral se proti nim a die jim: „Koho hledáte?“ J18,5 Odpověděli jemu: „Ježíše Nazaretského.“ Vece jim Ježíš: „Jáť jsem.“ Stáše pak i Jidáš, jenž ho zrazoval, s nimi. J18,6 Tehdy jakž řekl jim: Já sem, postúpili zpět a padli na zemi. J18,7 V tom opět jich otázal: „Koho hledáte?“ A oni řekli: „Ježíše Nazaretského.“ J18,8 Odpověděl jim on: „Pověděl sem vám, že já sem. Protož poněvadž mne hledáte, nechte těchto, ať otejdú.“ J18,9 Aby se naplnila řeč, kterúž jest řekl, že které si mi dal, neztratil sem z nich nižádného. J18,10 Tehdy Šimon Petr maje meč, vytrhl jej a udeřil služebníka biskupova i uťal ucho jeho pravé. A bieše jméno