J13,25 A on, když odpočíval na prsech Ježíšových, die jemu: „Pane, kto jest?“ J13,26 Odpověděl: „Tenť jest, komuž já omočeného chleba podám.“ A když omočil chléb, podal Jidášovi Šimona Škariotského. J13,27 A hned po skývě všel do něho ďábel. I vece jemu Ježíš: „Co činíš, čiň spieše.“ J13,28 A toho jest nižádný z těch, kteří tu seděli, nevěděl, k čemu by jemu řekl. J13,29 Někteří pak se domnieváchu, že Jidáš měšce měl, že by jemu řekl Ježíš: „Nakup těch věcí, kterých jest potřebie nám ke dni svátečniemu,“ aneb aby nětco chudým dal. J13,30 Ale on, když vzal skývu, hned vyšel. A bieše noc.
J13,31 Protož když vyšel, vece Ježíš: „Nynie jest oslaven syn člověka a buoh oslaven jest v něm. J13,32 A poněvadž buoh oslaven jest v něm, i buoh oslaví jej sám v sobě. J13,33 Synáčkové, ještě málo s vámi sem. Hledati budete mne. A jakož sem řekl Židóm: Kam já jdu, vy nemuožete přijíti, i vám pravím nynie. J13,34 Přikázanie nové dávám vám, abyšte se milovali vespolek; jakož já miloval sem vás, abyšte i vy milovali jeden druhého. J13,35 Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete li milovánie mieti vespolek.“
J13,36 Die jemu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Odpověděl Ježíš: „Kamť já jdu, nemuožeš jíti za mnú nynie, ale puojdeš potom.“ J13,37 Die jemu Petr: „Pročež bych nemohl jíti nynie za tebú? A já život svuoj za tě vydám.“ J13,38 Odpověděl Ježíš: „Život svuoj za mě vydáš? Jistě, jistě pravím tobě, nezazpieváť kohút, až třikrát mne zapříš.“
Kapitola XIIII.
J14,1 Potom vece učedlníkóm svým: „Nermutiž se srdce vaše ani se strachuj. Věříte li v boha, i v mě věřte. J14,2 V domu otce mého jsú mnozí přiebytkové. Byť bylo jinak, pověděl bych vám, neboť jdu, abych vám připravil miesto. J14,3 A otejdu liť a připravím vám miesto, opět přijdu a poberu vás k sobě, abyšte kde sem já, i vy byli. J14,4 A kam já jdu, viete a cestu znáte.“ J14,5 Die jemu Tomáš: „Pane, nevieme, kam jdeš, a kterak muožeme cestu věděti?“ J14,6 Die jemu Ježíš: „Já sem cesta, pravda i život. Žádný nepřijde k otci, jediné skrze mě. J14,7 Byšte znali mě, i otce mého zajisté znali byšte. A potom jej poznáte a viděli ste jej.“ J14,8 Vece jemu Filip: „Pane, okaž nám otce, a dostiť jest nám.“ J14,9 Die jemu Ježíš: „Tak dlúhý čas s vámi jsem, a nepoznali ste mne? Filipe, kto vidí mě, vidíť i otce mého. Kterak ty dieš: Ukaž nám otce? J14,10 Zdali nevěříš, že já v otci a otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale otec ve mně přebývaje, on činí skutky. J14,11 Nevěříš liž, že já v otci a otec ve mně jest? J14,12 Aspoň pro samy skutky věřte. Jistě, jistě pravím vám, ktož věří v mě, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a většíť nad ty činiti bude, neb já jdu k otci. J14,13 A což koli prositi budete otce ve jméno mé, toť učiním, aby oslaven byl otec v synu. J14,14 Budete li co prositi ve jménu mém, toť učiním.“
J14,15 „Milujete li mě, přikázanie má zachovávajte. J14,16 A jáť prositi budu otce mého a jinéhoť utěšitele dáť vám, aby s vámi zuostal na věky, J14,17 ducha pravdy, jehož svět nemóž přijieti, nebo nevidí ho ani jeho zná. Ale vy jej poznáte, nebť u vás zuostane a v vás bude. J14,18 Neopustím vás sirotkuov, přijduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mě již neuzří, ale vy uzříte mě, neb já živ sem i vy živi budete. J14,20 V ten den vy poznáte, že já jsem v otci svém a vy ve mně a já v vás. J14,21 Kto má přikázanie má a zachovává je, tenť jest, jenž mě miluje. A ktož miluje mě, milován bude od otce mého a jáť jej budu milovati a zjevím se samého jemu.“ J14,22 Die jemu Judas, ne onen Škariotský: „Pane, co se jest stalo, že zjevuješ se samého nám, a ne světu?“ J14,23 Odpověděl Ježíš a řekl: „Miluje li mě kto, řeč mú zachová a otec mój bude jej milovati a k němu přijdeme
