Samaří vážit vody. Die jie Ježíš: „Daj mi píti.“ J4,8 (Učedlníci pak jeho byli otešli do města, aby nakúpili pokrmuov.) J4,9 Tehdy die jemu žena ta Samaritánka: „Kterak ty jsa Židem žádáš ode mne píti, ješto sem žena Samaritánka?“ Však neobcují Židé s Samaritány. J4,10 Odpověděl Ježíš a řekl jie: „By věděla dar boží, a kto jest, jenž mluví tobě: Daj mi píti, ty by snad prosila ho a dal by tobě vody živé.“ J4,11 Die jemu žena: „Pane, aniž máš, čím by navážil, a studnice hluboká jest, odkud tehdy máš vodu živú? J4,12 Zdali si ty větší než otec náš Jákob, jenž nám dal tuto studnici a sám z nie pil i synové jeho i dobytek jeho?“ J4,13 Otpověděl Ježíš a řekl jie: „Každý, ktož bude píti vodu tuto, žiežniti bude opět, ale ktož se napie vody, kterúž já dám jemu, nebudeť žiežniti na věky. J4,14 Ale voda, kterúž já dám jemu, bude v něm studnice vody živé, ješto skáče do života věčného.“ J4,15 Die k němu žena: „Pane, daj mi té vody, abych nežiežnila ani chodila sem vážit.“ J4,16 Vece jie Ježíš: „Jdi, povolaj muže svého a přiď sem.“ J4,17 Odpověděla žena a řekla: „Nemám muže.“ Die jie Ježíš: „Dobřes řekla, že nemám muže, J4,18 nebs pět mužuov měla a nynie, kteréhož máš, nenieť tvuoj muž, to si právě pověděla.“ J4,19 Die jemu žena: „Pane, vidím, že si prorok ty. J4,20 Otcové naši na této hoře modlili se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest miesto, kdežto se slušie modliti.“ J4,21 Vece jie Ježíš: „Ženo, věřiž mi, žeť přijde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě budete se modliti otci. J4,22 Vy se modlíte, čemuž neviete, my se modlíme, čemuž vieme, neb spasenie z Židóv jest. J4,23 Ale přijdeť hodina, a nynieť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budú otci v duchu a v pravdě. Neb i otec takových hledá, kteříž by se modlili jemu. J4,24 Buoh duch jest a ti, kteří se modlé jemu, v duchu a v pravdě mají se modliti.“ J4,25 Die jemu žena: „Viem, že Mesiáš přijde (jenž slove Kristus), protož když přijde, ten nám zvěstuje všecky věci.“ J4,26 Die jie Ježíš: „Jáť jsem, jenž mluvím s tebú.“ J4,27 A v tom [přišli sú]text doplněný editorem[56]přišli sú] venerunt lat. učedlníci jeho a divili se, že by s ženú mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Co se tiežeš?, aneb: Co mluvíš s ní? J4,28 Tehda nechala tu žena vědra svého a odešla do města a řekla těm lidem: J4,29 „Poďte a vizte člověka, jenž pověděl mi všecky věci, které sem koli činila. Zdali on jest Kristus?“ J4,30 I vyšli z města a brali se k němu. J4,31 Mezitiem pak prosili ho učedlníci jeho řkúce: „Mistře, pojeziž.“ J4,32 A on řekl jim: „Jáť mám pokrm jiesti, jehož vy neviete.“ J4,33 Tehdy praviechu učedlníci vespolek: „Zdali jest kto přinesl jemu jiesti?“ J4,34 Die jim Ježíš: „Muojť pokrm jest, abych činil vuoli toho, jenž mě jest poslal, abych dokonal skutek jeho. J4,35 Však vy pravíte, že ještě jsú čtyřie měsíci a žeň přijde. Aj, pravímť vám, zdvihněte oči své a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni. J4,36 A ktoť žne, odplatuť béře a shromažďujeť užitek k životu věčnému, aby ktož rozsievá, spolu se radoval, i ktož žne. J4,37 V tom zajisté slovo pravé jest, že jiný jest, jenž rosievá, a jiný, jenž žne. J4,38 Jáť sem vás poslal, abyste žali, o čem jste nedělali. Jiníť sú pracovali a vy ste v jich úsilé vešli.“ J4,39 Z města pak toho mnozí sú uvěřili v něho z Samaritánuov pro slovo ženy, kteráž svědečstvie vydávala, že mi jest pověděl všecky věci, kteréž sem koli činila. J4,40 Tehdy když přišli Samaritáni k němu, prosili ho, aby tu pozuostal. I pobyl tu za dva dni. J4,41 A mnohem jich viece uvěřilo pro řeč jeho. J4,42 A ženě mluviechu, že již ne pro tvú řeč věříme, neb sme sami slyšeli a vieme jistě, že tento jest spasitel světa.
J4,43 Po dvú pak dní vyšel odtud a bral se do Galilee. J4,44 On zajisté Ježíš svědečstvie vydal, že prorok v své vlasti cti nemá. J4,45 Protož když přijide do Galilee, přijali jej Galilejští, když viděli všecky věci, kteréž
