[56]číslo strany rukopisu[190]popisek k obrázku: «Král Kodrus zabit»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek jako hovado aneb črva uplvali a umučili. Ale že židovstvo ne jako lidé s Kristem se obierali a jako hovada proti němu zuby škřípěli, toto přičinil také, že na řečeném králi bylo sě sedm časuov {dokonalo}marginální přípisek soudobou rukou proto, nebo umučenie Kristovo za sedm hodin kanovničích bylo prodleno. Také přimienil, že to bylo usúzeno súdem vydánie hlásných, točíš anjelóv. A táž také byla řěč i prosba svatých. Skrze to mienilo se, že smrt Kristova tak anjeluom, jako svatým byla potřěbná. Nebo skrze ni anjeluov nabytie a svatých zproštěnie mělo býti. Ještě přičinil, že skrze toho krále přišlo ohlášenie každému, že buoh převýšený panuje nade všěcka královstvie lidská. Tiem se mienilo, že skrze kázanie Kristovo a sluh jeho pozná svět boha pravého všěch věkóv. Nadto ještě, že buoh móž dáti královstvie, kterémuž člověku chce, a nad tiem člověka tichého ustaví. Skrze to se mienilo, že Kristus jest všěch najtiší, a protož jej buoh ustavil králem nade všěmi. Tak tehdy zjevno jest, kak skrze ten strom znamenal se Kristus, jenž ze zpósobenie svého otcě za nás ukřižován jest.[191]popisek k obrázku: «Eleazar proklal slona»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek

A ač umučenie Kristovo od otcě nebeského bylo zjednáno, však ne bezděčně, ale dobrovolně od něho bylo přijato. A to Kodrus, král řěčský, někda skrze zpósobu bieše ukázal, jenž pro své měšťany, aby je vysvobodil, dobrovolně smrt přijal. Nebo město Atenienské bieše obleženo a skrze ižádnú spomoc vysvobozeno nemohlo býti. Tehdy král radil se s bohem svým Apolinem, móž li kterak vysvoboditi město. A ač pohan byl a boha neznal, však božím povolením vzal od Apolona odpověd pravú. I pověděno jemu, že by město nikoli vysvobozeno nemohlo býti, jediné až by musil od nepřátel zabit býti. A on tak velmi miloval své, ktož v městě biechu, že vyšel z města, chtě za ně smrt přijieti. A nepřátelé to vidúce nechtěli jemu na ničemž přěkaziti chtiece sobě město než jeho smrt mieti. Uslyšav to král a zvěděv do města se vrátil a rúcho královské svleka a v panošské se obleka opět vyšel a nepřietelé sě na ň sadiece jej zabili, neb jeho nepoznali v panošském rúšě a nevěděli, by král byl. A když uzřie, že král zabit, zúfají, že nenie, kto města