[54]číslo strany rukopisu[184]popisek k obrázku: «Izaiáš přetřěnpřetřěnprztrzien dřěvěnú pilú»; přetřěn] prztrzien[#]obrázek nebo jiný grafický prvek jim, nebť nevědě, coť činie,[185]L23,34 nebť nevědie, že tvój syn sem, jehož křižují.“ Nebo byť byli Židé a pohané věděli, že Ježíš jest syn boží, nikdyť by byli neukřižovali krále slávy ani se jemu posmievali. Také s sladkostí bieše ta přeblažená nota, že v té hodině obrátilo se lidu tři tisícě. Podobně Židé skrze nalezačě řemesla kovářského byli znamenáni, neb ten obyčej křižovánie najprvé nalezli. Neb nebyl obyčej, by člověk ke kříži hřebími byl přibit, ale aby byl provazy roztěžen až do smrti. Také dobře nalezač noty Ježíšě znamenal, neb on první byl, jenž takú notu bohu zazpieval. Kristus nejedno za své křižovatele boha prosil, ale za spasenie všeho světa svého otcě žádostně žádal. Ač již mnozí dávno za hřiech člověčí prosili, všakž[186]částice -ž nadepsána ani {skrzě}marginální přípisek soudobou rukou modlitby ani skrze oběti nebyli[187]ne nadepsáno uslyšěni. Ale Kristus modlil se se slzami a s voláním velikým a uslyšán jest pro svú poctivost, to, což prosil, obdržav.

Také to křižovánie Kristovo Izaiáš znamenal, jehož národ židovský přieliš nečlověcky pěstoval. Neb Židé jej pilú[188]popisek k obrázku: «Moab obětoval syna svého na zdi»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek dřěvěnú na dvé rozdělili, že duši jeho skrze kříž rozdělili ruozno. A ač pak duši s tělem ruozno rozdělili, však nikdy božstvie od nikteré z těch věcí rozděliti nemohli. Neb božstvie od těla mrtvého nebylo odděleno ani od dušě také nikakež nebylo odlúčeno. Nebo buoh syna svého na smrti ostati nechtěl, ač jej chtěl za nás na smrt poddati. Ó, kak nesmiernú milostí nás otec nebeský miloval, že tak milého syna na smrt pro nás dal. Ó, nedomněné milovánie božské laskavosti, že milého syna dal za syny nešlechetné. Kto jest kdy viděl podobné anebo kto slýchal také a kto móž to milovánie uplně vypraviti.

To milovánie boha otce {tak}meziřádkový přípisek soudobou rukou nesmierné někdy bylo na králi Moab na zpósobě ukázáno. Město toho krále bylo od nepřátel obleženo a lid v něm přebývající schodieše hladem, žiezní, hubenstvím a mdlobú. A král tak velmi své měšťany miloval, že vlastnieho syna za ně na zdi obětoval. Skrze to město tento se svět znamená a skrze jeho měšťany člověčie pokolenie sě mienieše. Město to obleženo bieše od zástupu diábelského před