[5]číslo strany rukopisu[10]popisek k obrázku: «Přestúpenie prvých starost»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek skryti. Taká tázanie svatý Pavel nakrátcě rozpravuje a řka: „Kohož chce, buoh zatvrdí, a nad kým ráčí, sě smiluje.“[11]R9,18

V dřevniej řěči slyšěli smy, kterak buoh člověka ctil. Potom slyšmy, kak člověk sám se zšeredil. Člověk když ve cti byl, neurozuměl, vyvržen jest, že proti bohu, stvořiteli svému, se vzdvihl. Vyvržen z ráje rozkošného v toto údolé hubenstvie i chudoby. Lehcě vážil čest sobě danú i nalezl {zde}marginální přípisek soudobou rukou truchlost a bolest. Vyšel z ráje, z miesta radostného a rozkošného i všel v miesto bolesti a protivenstvie plné, všel v svět lstivý a falešný, jenž mnoho dobrého slibuje ve všem lživě. Nebo slibuje svět člověku život dlúhý dáti, ale když smrt příde, nemóž chvilky prodliti. Slibuje tělu dlúhé zdravie, a přivodí duši i tělu věčnú nemoc. Slibuje mnoho zbožie a velikú čest, ale na skonání dává zetlenie a smrad. Pakli některdy dává člověku zemské zbožie, všakž vše netrvalivé a ješitné, neb člověčieho života nemóž prodliti ani od smrtedlné nemoci obrániti. V poslední potřěbu žádné nemóž dáti člověku pomoci, ale ledva ač dá biedné prostěradlo.[12]popisek k obrázku: «Vyvrženie prvých starost z ráje»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek Protož tehdy tento svět vidí se býti hořek jako bez, jehož květ jest krásný, ale ovoce hořko. Takež vidí se člověku krásná rozkoš býti krásna, ale ovoce jejie jest věčné zatracenie. Proto svět také proraditeli podobně jest přirovnán, skrze ňž Kristus políbením lstivě jest prorazen. Také znamenie svět dává diáblóm, jakéž Judáš dal Jezukristovým nepřáteluom, řka: „Kohožť políbím, dada jemu lid a zbožie, tenť jest, držte jeho věčně mučiec.“[13]Mt26,48 [14]Mc14,44 Avšakž pravda, že zbožie ne vždy dáno jest k zatracení, ale mnohým prospěšno jest k věčnému spasení. Nebo Daniel prorok řekl králi Nabuchodonozorovi, dávaje jemu spasitedlnú cěstu: „Hřiechy tvé almužnami vykúpíš.“[15]Dn4,24 Aneb vedě buoh mocných od sebe neodlučuje, poněvadž sám jest mocný, požívají li časných věcí. Jako Tobiáš řekl svého syna učě: „Budeš li mnoho mieti, hojně daj, a pakli málo bude, ale i toho rád udielej.“[16]Tob4,9 Bohatstvie nezatracije člověka, ale jeho milovánie, ani třepiny poškvrnijí člověka, ale nešvarné jich požívanie. Ani také krásné rúcho hřěší, ale srdce buď bohu dáno, každý móž oděn býti bez hřiechu podlé jeho stavu.