[2]číslo strany rukopisuv tu dobu poznavši, že jablko sličného vzezřěnie i chutného hryzenie, šla jest k Adamovi a jala se jemu mluviti slovy ochotnými tak dlúho, až Adam jie nechtě rozhněvati i jedl také, od nie vzem jablko, maje dobře na paměti, že jesti to proti božiemu přikázaní. Než málo sobě vážil, bohu uplně nedóvěřě, by pomstil, skrze to znamenie, že Evu viděl, ana živa ještě ostala. Jakž bóh byl jima řekl: „Kdyžkoli jiesti budete to ovoce, ihned zemřete.“ Než pán buoh tiem rozumem pověděl, to jest nebudete li jiesti, nikdy nezemřete, než na věky živi budete. Pakli zakusíte, tehdy smrtedlnosti poddáni budete, ač pro mé milosrdenstvie ne ihned umřete, ale však pro vaše neposlušenstvie smrti neujdete, když najviec se střieci budete, neb té čakati budete bez pochybenie.

Když najspieš Adam s Evú ovoce zakusivše zapověděného shřěšili, ihned se svú nahotú styděli. Protož sobě věníky učinili, jimiž svú hanbu zakryli, poznavše již, že diáblem oklamáni. Uzřěv pán buoh Adamovo s Evú shřěšenie v ráji, zavolal na Adama řka: „Adame, kde jsi?“ Adam hlas boží uslyšav, skryl se mezi dřěvím. Kteréhož druhé zavolal řka: „Adame, kde jsi?“ Tehdy Adam odpověděl řka: „Skryl sem se proto, že sem nah.“ Pán buoh mienil řka „Kde jsi“, točíš v kterú s biedu upadl, nebo v téj s svým národem ostaneš, mieně na smrtedlnost. Než Adam poznav to na své nahotě i tiem se zlým účinkem styděl. Tehdy pán buoh jemu řekl: „Ktoť jest ukázal zapověděného ovocě zakusiti a mé přikázanie přestúpiti?“ Adam nepoznal se, než na Evu a na boha svój hřiech obrátiv i řekl: „Žena, kterú s mi dal, ta mi dala a já nechtěl jie hněvati, vzem i jedl sem.“ Tehdy buoh otáza Evy a řka: „Proč s to učinila?“ Tehdy Eva nedavši se za vinnú na diábla počtla a řkúci: „Had mi dal a já vzemši i jedla.“ Had potom na diábla svú vinu obrátil. Tehdy buoh dal všěm zlořečenstvie řka Adamovi: „Proto, že s přestúpil mé přikázanie a že s uposlechl hlasu ženy tvé viece než mého, těžkým potem a velikým usilováním s svým národem chleba budeš užívati a dobývati.“ Také dě Evě: „Proto, že s přestúpila mé kázanie a svého s mužě oklamala, v jeho bázni a pod jeho rukú budeš a on tobě bude panovati i v těžké bolesti budeš děti roditi.“ Hadu pak řekl, ješto dřéve hlavú vzhóru chodil[b]chodil] hodil[1]nejisté čtení: „Proto, že s to učinil a ženu oklamal, musíš na svú prsí hemžě choditi a na břišě. I ohavnější s tvým plodem nade všecko budeš stvořenie. A ona tě zahubí a tvú hlavu zetře a tobě bude panovati po všě časy.“ To jest mienil tiem matku milú Mariji, z kteréž syn boží měl se naroditi, že Eva skrze ovoce přestúpila, když okusila, tehdy lid vešken umořila. Ale Maria, matka božie, když jest plod, drahé ovoce, syna božieho narodila, tehdy diábla přemohla a všěcken lid obživila a od diábla vymohla. Chvála bohu otci, synu, svatému duchu. Amen.