[37]číslo strany rukopisu[134]popisek k obrázku: «Večeřě pána Ježíšě s apoštoly»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek tak ostřiehati, abychmy zaslúžili v chrám slávy tvé {věčně}marginální přípisek soudobou rukou vníti. Amen.

V dřevniem rozdielu slyšiechom o Květné neděli. Potom slyšmy o božie večeři a o svatosti božieho těla. A když sě přiblížil čas, ve ňž Kristus chtěl podstúpiti umučenie, umyslil pro věčnú pamět ustaviti svatosti obcovánie, aby nám svú přesladkú lásku ukázal. Líbilo sě jemu, aby sám se nám v krmi dal.

To bylo dávno na manně nebeské znamenáno, jenžto synóm izraelským z nebe jest na púšti dána. Veliké milovánie hospodin Židuom ukázal, ale nesmierně věčie nám dal, neb dal Židuom mannu, točíš chléb podstatný[135]chybný překlad a časný, ale nám dal chléb podstatný a věčný. Manna, chléb nebeský, byl dán, avšak nikda na pravém nebi nebyl, než tvořen byl od boha na povětří aneb na nebi povětrném. Ale Kristus, spasitel náš, chléb pravý a živý, jenž s pravého nebe sstúpil, učiněn jest náš pokrm. Tehdy Židuom jediné zpósobu anebo znamenie pravého chleba buoh dal, než nám ne znamenie, ale pravdu pravého chleba dal. Znamenajmyž, že mnohé věci[136]popisek k obrázku: «Manna z nebe dána synóm izraelským na púšti»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek na manně zpósobně byly ukázány, jež v svatém božiem těle právě a jistě sú svrchovány. Manna nebeská velmi divného přirozenie býti vidieše se, nebo na paprslku slunečném rozplýváše se a při ohni tvrdnieše. Takež tělo božie v marných srdcích rozplývá sě a zmizie. V srdcích ohnivých zatvrdne a zhynúti nemóž, neb zlí přijímají božie tělo k svému zatracení, ale dobří k bohatství a k věčnému utěšení. A když scházieše manna, scházieše spolu i rosa nebeská. Tiem se miení, že s dóstojným božím tělem spolu dána jest božie milost. Manna byla bielá, jako snieh zbělená. Tiem se miení, že ktož přijímá božie tělo, má mieti srdce skrušené a čisté. Manna měla v sobě všicku chut, točíš krmě zemské, ale božie tělo má v sobě {všěcku}marginální přípisek mladší rukou chut krmě nebeské. Ale té chuti nepochopuje čitedlnost dásní v božiem těle, než smysl v svatých pamětech a v nebeských myšleních. Okušenie manny v každú chut, jakž kto žádal, obrátilo se. Ale k sladkosti Kristově žádná chut světská se nepřirovná. Kto by té sladkosti jednú svrchovaně okusil, všěcka rozkoš tohoto