lí[34]číslo strany rukopisu[122]popisek k obrázku: «Otec milosrdně přijímá* syna»; *a nadepsáno[#]obrázek nebo jiný grafický prvekbanie vpadl. Takež buoh vynde vstřiec kajíciemu skrze předjitie milosti a přijme jej skrze milost, všěcky hřiechy odpustě.
To také znamenáno bylo někda na králi Davidovi, jenž cizoložstvo a vraždu na cěstě učinil, a když tresktán od Natana řekl „shřěšil sem“, hotov byl milostivý buoh, aby jemu ihned odpustil. Nebo když řekl „shřěšil sem“, Natan ihned odpověděl „hospodin sňal hřiech tvój“,[123]2 Rg12,13 točíš „tobě odpustil“. Ó, kterak veliká milostivost tvá, hospodine, a kterak nevýmluvná, jenž žádného kajícieho kteréžkoli povahy nezhrzieš. Nezhrzal s Petrem, Pavlem, Tomášem i Matějem, Davidem, Achabem, Manasem, lotrem Achiorem a Zacheášem, Ninivitskými, Samaritánkú, Raáb, Rút i cizoložnicí, Teofilem, Gilbertem, Taidem a Marijí Ejipskú, Eunochem, Simeonem, Corneliem a Ezechiášem, Majdalenú, Longinem, Mojžiešovú Marijí. Nevzúfávajmyž tehdy pro marnost našich hřiechuov, nebo rozličné svědky mámy božieho milosrdenstvie. Ó, dobrý Ježíši, pójč nám pravé a svrchované poslušnosti, skrze niž bychmy mohli dojíti[124]popisek k obrázku: «Po hřiešiech David činil pokánie»[#]obrázek nebo jiný grafický prvek k tvé sladké bytnosti. Amen.
O jetí pána Ježíšě do Jeruzalema
V dřevniem rozdielu slyšiechom, kak obrácenie Marie Majdaleny stalo se. Potom slyšmy, co se dálo při Kristovi v Květnú neděli. V ten den troje šlechetná věc přihodila se, ježto skrze tři zpósoby napřed ukázána byla. Vida Ježíš město Jeruzalem, i zplakal, s chválami byl přijat, kupcě z chrámu vymetal. Najprvé znamenati jest, že Ježíš vida město i zplakal, želeje města pro tu biedu, co se jemu mělo přihoditi. Tento pláč hospodina spasitele našeho dřéveřečený byl skrze pláč Jeremiášóv znamenán, jenž plakal opuštěnie jeruzalemského od Babylonských učiněného. Takež Kristus plakal opuštěnie jeho budúcieho skrze Římeníny. Takež i my příkladem Kristovým želením plakati mámy, když bližnie našě v smutciech anebo v truchlostech vidímy. Viece jest žalost mieti nad truchlým nežli časné zbožie vydávati. Neb ktož sě slituje nad truchlým, vidí sě, že jest něco sám sebe jemu udal. Sželiti sě mámy tak nad zlořečenci našimi jako nad přátely příkladem Kristovým, jenž se sželil
