[8r]číslo strany rukopisuvšickní od dievek, ješto z tajných stráží valily se na ně, ukrutně jsú zbiti.
O Ctiradovi, kterak od dievek oklamán jest
Potom[31]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena pak po takovém lítém a ukrutném těch jistých panen v české zemi toho času nižádný pán znamenitý nezuostal živ, kromě jediného Ctirada, muže múdrého a v mnohých ctnostech slovutného. Kterýžto Ctirad pro jedné svády úklad preč jeti maje, když to pak zvěděly ty jisté, špehéřky poslavše, velikú a hroznú lest vymyslivše tímto činem, že jednu dívku velmi krásnú jménem Šárku v jednom velikém lese, ješto tehdáž byl, v němžto převelicí byli dolové, uvázaly k jednomu dřevu, položivše flašku medu podlé nie a trúbu lovcovú, tak, aby když by ten jistý Ctirad svú cestú jel a k tomu místu se přiblížil, kdež dievka uvázána byla, lstivými slovy od ní oklamán jsa, pro její rozvázaní i také pro její medové napití i pro té trúby zatrúbení na tom místě s ní odpočinul. A tak lstivým jich výmyslem z tajných stráží, v nichžto jeho ukrutně čekaly dievky, toho slovutného pána, jehožto samého jedinkého, jenž zuostal byl, bály se zahubiti přeukrutně. Proněžto stalo se jest takto: Když ten jistý Ctirad k tomu jistému místu přiblížil se, dievka ta jistá uvázaná k dřevu, pozdvihši hlasu svého, jala se jest volati a řkúci: „Ó, muoj milý pane! Aj, toť ukrutně dievky této země, protože sem jich tovaryšství jakožto jiné nechtěla se přídržeti, nemilostivě mě k tomu dřevu sú uvázaly. Proněžto napomínám tvú ctnost i prosím tebe, aby mě rozvázal a z jich rukú vyprostiti[32]na pravém okraji stránky je nakreslena manicula ráčil. Neb ony, mocnú tvú jízdu po této cestě uslyševše, pro strach a pro bázeň preč sú utekly, a tak já sama nebožička toto ukrutné uvázaní trpím.“ K těm slovuom ten jistý pán Ctirad milosrdenstvím pohnul {Pan Ctirad jakž oklamán jest byl.}marginální přípisek mladší rukou
