Léta[330]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého sto devadesát sedmého Petr kardinál od toho kostela sv. Máří maje své jmenovánie[gd]jmenovánie] gmenowane, ješto slove Na široké cestě, přijel do Čech a od toho biskupa, ačkoli nemocí obtíženého, s kanovníky a z žákovstvem slavně byl přijat. A tak s odpuštěním nemocného biskupa u postě učinil žákóm svěcení. Na kterémžto svěcení ten kardinál od kněží a od farářuov bez málo nebyl zabit, protože je k čistotě, jakžto obyčej jest, na svěcení měl, kdyžkolivěk za tu vinnu jim pokora uložena byla, však pro to svěcení se přikazilo.
Téhož léta Jindřich, biskup i vévoda, nemocí nadstúpen jsa, toho měsíce června umřel jest. A tak všech let, ješto biskupem byl, bez vévodství i s vévodstvím, jest let patnádct a dva měsíce od volení svého až do své smrti. Není to div, že tak velikú péčí bez pohoršení svého spasení měl jest. Zavěrné mohl jest to učiniti, proč i proto, že před tím obvykl byl dobrým dobrý býti vévoda. A pak, jsa ukruten, zlým musil býti pro pravdu. Kterýžto biskup když již v nemoci usilováše, Přemysl zvěděv to, s svými lákal Prahy dobyti, ale jeho úmysl neskonal se, protože šlechtici a páni jiní, ješto z biskupem byli, opáčili ihned čelo. Tu, kdež se sešli, s obú stranú jich bylo mnoho zbito. Ale však potom tyto strany biskupovy Přemysla preč popudili. A jakžkolivěk již na smrti biskup s svými lidmi svítězil byl, však vrtkých příhod ostydaje se a strachuje, do Chba se kázal přinésti, jako pokojíka chtěl tu lepšího užiti. Tu, kdež málo přeležav, šťastně v Hospodinu umřel jest. Jehožto tělo do Doksan přineseno a podlé matky jeho slavně pochováno jest.
Toho času, když ty věci tak se dály, Vladislav pro svého bratra Přemysla u vězení byl. Proněžto když biskup umřel, větší páni zemští, vzavše jeho z vězení, knížetem učinili, neb Přemyslovi svého povolení pro dvojí věc nechtěli dáti. Najprvé protože s ním bojovali, druhé,
