[85v]číslo strany rukopisuchvalú sobě oddanú z Vardy. Však plodu s ní neměl. Proněžto kříž přijav, do Svaté země a jinudy po pútech svatých putoval jest. Když pak bratr jeho řečený Albrecht z Hagmburka zemi jeho nepřítelsky byl poplenil, an pak jav jeho u vězení vsadil i dal veliký díl jeho země a hradóv[gh]hradóv] hradom mytburskému arcibiskupu. Ale potom z jeho rukú u manství věčné přijal, to jeho jedinkú pečetí dání a přijetí zatvrdiv. Proněžto v časích po smrti posledního Voltmara, bramburského markrabí, veliký svár a roznícení o to bylo. Potom pak Ota bratra svého Albrechta, vyněv z vězení, panství svého dědicem učinil. Když Ota tento druhý umřel, jakž pověděno již, Albrecht druhý byl po něm, ten pojal sobě za ženu Methuldu, dceru Konrátovu, markrabinu z Landsperka, i měl s ní dceru Methyldu, jenžto jest pojal Ota z Brunsvika vévoda, druhú dceru opět měl po něm a potom oddána byla lankrabi. Potom pak měli[gi]měli] miel spolu dva syny, Jana a Otu. A že ten jistý Albrecht byl velmi válečný proti Kazimírovi a Boleslavovi, knížatóm slovanským, a proti majtburskýmu[gj]majtburskýmu] Maytburſkym kostelu, jehož bránili toho času Gumpert z Švamberka a Rychart z Plavna, vytrhl. Proněžto proti Majtburským tvrdý hrad řečený Vodmirstete a Odeberk udělal a proti Slovanóm druhý na Odře Odeberk učinil, nad to obdržav zase hrad Osterburk Zifridovi z Aldenhusna.
Léta[333]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého CCII. Přemysl, král český, odstúpiv od své ženy jménem Adly, pojal dceru uherského krále Konstancí, sestru Bielinu královu. Ta Adla byla jest sestra míšeňských markrabí.
Téhož léta Engelbertus, moravský biskup, umřel jest, na jehožto místo Bavorčic vstúpil.
Léta Božího tisíc dvě stě a tři tento jistý Bavarus, biskup moravský, umřel jest, na jehož místo Roprecht Engliš z Nepomuka vstúpil jest.
