[75v]číslo strany rukopisua nebo uherský českého.“ K tomu král jim odpověděl: „Páni, vězte to, že já krále tam ustanoviti nemíním a nemyslím, ale ustavenému proti nepřátelóm jeho pomoci.“ To když Čechové uslyšeli, odpověděli, že kam král chce, s ním jsú hotovi, třeba li za moře. Proněžto zdviže se vojsko jeho i syna jeho Fridrika, vévody moravského, do Uher proti Řekóm. A když vtrhli tam s obú stranú velmi daleko na pravici i na levici, lidé se rozběhli, bojíce se. Nýbrž všecka země uherská jich síly strachovala se. Král uherský, jenž boje se síly Řečských, ob onu stranu Rosy[284]PulkR 58vb „Nisy“ postúpil byl. Uslyšav pak, že s tak velikým lidem Čechové na pomoc jemu přijeli, posilnil sebe s dobrú myslí, z Řeky boj chtě míti. Knížata ihned Uherského vstřieci králi českému byli poslána, jenž vesele jeho přijavše, jemu děkovali, že takovú práci pro ně podstúpil. A takž jemu čest velikú, jakžto sluší, učinili sú.
Tehdy císař řecký, zvěděv, že král český přijel, a uslyšev skutky jeho slavné, bylo li by to tak, jakž noviny běží, žádal se pojistiti, jednoho jménem Rokutu, kterýžto někdy byl čeledín Kunrátuov, moravského vévody, a potom všed do Řekuov, pro svú ctnost také cti došel, že s najprvnějšími císařovými město měl, byl poslal králi českému, aby napomenul jeho pro tu přízeň, ješto na jeruzalémské jézdě spolu měli za krále Kunráta, památliv byl a ji zachoval, nebývaje proti němu. To když jako tajně s králem mluvil, vojsko pílně znamenal jest, ano velmi mocné jest. Poselství zpuosobiv, vrátil se, rozprávěje to císaři, že král s svým životem Uherskému přijel na pomoc. Zatiem pak král své vojsko položiv nedaleko od Řekuov, jako zjitra velmi ráno boj s ním chtě vzíti. Znamenav císař věci posla svého Rokyty, v srdci je zachoval tvrdě, a tak podlé rady svých mudrcuov
