[74r]číslo strany rukopisuKonrátovi, jednomu velikému ukrutníku, podán byl. Císař zatiem s svým množstvím lidu rozličného okolo vešken Mediolán oblehl, vinnice a dříví zrubal a stáda zajímal, tvrze všecky a kaštely skazil, a, kteréž mohl, Mediolánské spálil a zlapal, zmučil, oběsil. Fridrik, syn králuov, když za čas okolo Mediolána ležal, o sv. Václavě vrátil se i byl radostně přijat i od otce, i od knížat.
Kterak sú Čechové ležali okolo Mediolána
Léta[280]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého sto LXIII. opět Fridrik a Teobald na pomoc tomu obležení k císařové pomoci byli posláni. Proněžto Mediolánští mnohá léta rozličnými nehodami psotně byli hubeni. A císařova vojska vždy se množila. A když již přístojóv dobyli Čechové, příkopy městské najprvé byli zametali a ke zdi přistúpili, a tak šípami a střelami nepřátely odehnali, prvnější na zdi byli. Mezi nimižto jeden rytieř udatný a urozený z Chúsníka, muž velmi silný, udatně do města po řebříku vskočil, po němžto všecko vojsko české ihned se tam mužně bralo. A tak brány otevřevše, císařovo vojsko tam pustili. Pro ten skutek udatný tomu z Chúsníka, ješto po řebříku vlezl do města najprvé, král Vladislav zlatý řebřík přes modrý pole na štítě věčně dal jest nositi, jehožto dnešní den na pamět takové věci předkové jeho požívají.
Toho času také kníže jednu nohu svícnovú litú, ješto někdy Šalomún v Chrámě jeruzalémském slil byl, do Mediolánu přinesenú, do Pražského kostela s velikú prací přinesl byl, jakž i dnes to znamenito jest. Medioláčané pak síle takové nikoli odolati nemohúce, hladem, žízní, jímaním, mučením nad svými přátely[281]PulkR 58ra „nepřátely“ a jinými rozličnými nehodami snúzeni, jakžkoliv rukú nepřátelských byli zaklopeni, nezuofavše do[ez]do] od milosti císařovy, hledali skrze knížata česká i jiná rozličná, zda li by milost
