[81r]číslo strany rukopisuse Otci svatému, kterýžto přikázal jemu, aby za své hříchy klášter udělal a duchovní lidi[fv]lidi] lidij v něm žákovské posadil, jenžto by Bohu ustavičně slúžili. An to i učinil, udělal klášter v Kúnnicích, ustavil v něm jeptišky bílého zákona přemonstránského.
Léta[309]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého sto LXXXII. Valentin, pražský biskup, jest umřel, na jehožto místo probošt vyšehradský vstúpil, strýčenec Fridrikuov vévodin[310]ve slově přepisováno jménem Jindřich, syn[311]v rkp. v opačném slovosledu „syn Jindřich“ Jindřichuov, bratra Vladislavova, jenž s Paříže přibral se s učení nedávno. Byl šlechetný mládenec, kterýžto biskupem jsa, od Fridrika vévody a od Teobalda, syna Teobaldova někdajšího, jenž čtvrtú čiest s povolením Fridrikovým zemi držal, mnoho protivenství trpěl jest. Proněžto ten biskup Jindřich, příjmím Břecislav, zdvihl se k císařovi, tu, kdež po mnohých svářích a po mnohém hádaní císař jej s nimi v dobrotě sjednav, domuov je pustil.
Zatiem pak stalo se, že větší páni zemští, nepřízeň dávno v srdci zamýšlenú a počatú proti Fridrikovi majíce, jemu se rozličně protivili, až tak pak potom, zhyzdivše jeho rozličně, a protivenstvím z země ven vypudili. A Konráta moravského za kníže sobě vyvolili. A tak s tím mnoho času byli, oblehli Prahu, až pak potom i obdrželi ji. Mezi tím poslal císař hercuka bavorského, jenž jest byl Kunrátuov přítel, do Prahy. A tak i Kunrátovi, i jiným Čechóm před sebú kázal býti u toho dvora, jenž v Řezně byl volal. Ale oni přijeti odpověděli sú nechtíce. Ale však potom lepší radu měvše, přijeli sú, ale jedni sami páni před císaře. Tehdy císař jakžto muž přemúdrý, chtě je přestrašiti, kázal mnoho prken přinésti, jako by jim hlavy doluov chtěl srážeti. A oni uzřevše
