Léta[214]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena Božího tisícého sto dvadcátého Vladislav tyto hrady Donín a Podivín stran Srbuov u Moravy [mezi]text doplněný editorem[215]doplněno podle PulkR 43va Sázavú, tú vodú, opravil, a zase[dn]zase] az ſe vzdělal. Téhož také léta Němcové, vtrhše do Čech na meze, blízko od té vsi Bělá na vysoké hoře hrad sú udělali. Když Vladislav uslyšav, sebrav rytieřstvo své, na ně z nepti obořil se, takž hrad i s nepřátely obdržal jest.
Téhož léta vilémovský klášter udělán jest a založen od dvú bratřencí, jenž jeden slul Vilém a druhý Heřman, jenž sú byli hrabie z Zulcpachu.
Druhého[216]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena a dvadcátého léta měsíce října Heřman, pražský biskup, po mnohých dobrých skutcích umřel. Na jehožto místo vstúpil Menhart, biskup pražský desátý. Ten jistý Vladislav zpravoval jest českú zemi šťastně a užitečně až do léta Božího tisícého sto dvadcátého třetího, v kterémžto létě mezi ním a mezi bratrem jeho Soběslavem škorpení veliké nebo hněv velmi veliký byl povstal. A takž pak v tom hněvu nebo v tom škorpení jeden proti druhému vojsko lidu shromáždili sú a boj pozdvihli. Proněžto stalo se jest takto, že jest Vladislav bratra svého Soběslava z Moravy ven vypudil, jenž byl starší bratr Vratislavuov, prvního krále českého, a diel Otovi a Svatoplukovi, synuom někdy řečeného Oty, bratra Vratislavova, proněžto stalo se jest, že když Soběslav utekl z Moravy, k císaři se jest bral i prosil jeho, aby s jeho pomocí navrácen mohl býti na své místo. A když pak prospěti nemohl u císaře, bral se jest do Polsky a tu byl. A žena pak Soběslavova, protože jest byla přítelkyně krále uherského Štěpána, ta se jest zdvihla do Uher i bydlela tam.
Téhož také léta Vladislav, kníže české, a Otík na pomoc Jindřichovi, císaři římskému, proti jednomu saskému knížeti, jenž se byl protivil, sebrav vojsko i jel k tomu městu Koskod, tu stany své rozbili
