[26v]číslo strany rukopisutak se puosobily, jeden čeledín jménem Hovora, vévody Jaromírovy při těch nešlechetných skutcích byl jest a na to patřil, proněžto z pravé víry rozželiv se nad svým knížetem, ihned z rychlostí vsedl jest na kuoň a jel do Prahy, zvěstuje všem věrným. A pak přáteluom Jaromírovým vévodiným zvěstuje, co se tuto skrze nevěrné zrádce a nemilostivé[at]nemilostivé] nemiloſtiwie Vršovčany vévodě Jaromírovi[au]Jaromírovi] Iaromirowie dálo. Kterýžto ihned všickní v svém odění, vsedše na koně, s tímto Hovorkú k tomu miestu sú se brali, an je vede na to místo. A tak když se již přibrali tam, tyto nevěrné zločince, kteréž sú koli mohli, zlapali a jim smrt učinili. A pána svého od toho miesta, a dřevo rozvázavše, vyprostili. A když jeho rozvázali, jal se přede všemi rozprávěti, kterak divně skrze obranu sv. Jana Křtitele byl jest od tohoto střílení obráněn. A tak na věčnú pamět svého zproštění to jisté dřevo, k němužto přivázán byl, kázal doluov srúbiti a na tom místě klášter sv. Jana založiti a proboství učiniti a nadati a jemu jméno vzdíti Velíz. Na kterýmžto místě i po dnešní den na kmeni toho jistého dřeva oltář veliký udělán jest, v kterémžto klášteře pod zákonem sv. Benedikta pod mocí ostrovského opata mnoho mnichuov přebývá. Jaromírovi dvořané a lidé jeho věrní přijeli sú, vévodu svého do Prahy dovedli. Tomuto pak jistému Hovorovi pro ctnost jeho víry, jenžto pánu svému ukázal, vévoda Jaromír věčně jemu i budúcím jeho lovčieřství, ješto dřéve k Stebny příslušelo, za odplatu dal jest.
O obležení města pražského, o jetí Oldřichově, bratra Jaromírova, vévody českého, a o jeho slepotě
Léta[101]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena od Božího narození po tisíci a prvním, když ty věci v české zemi tak se dály, Mezek, vévoda polský, na radu a i pomocí ohavných a mrzkých zrádcí Vršovčanóv, jenž knížata svá zrazovali, shromáždiv vojsko veliké a silné, vtáhl do Čech i oblehl Prahu. Pak za dvě létě město pražské byl obdržal, kromě Vyšehradu, jenž se jemu silně bránil.
