[21v]číslo strany rukopisuOtcuov svatých. Jednoho všeho kostela k libosti žáka v latinském písmě učeného a v dobrých obyčejích šlechetného k tomu jistému duostojenství zvoli[ad]zvoli] zwolili sobě takového, kterýžto Boží slovo ostrostí nová srdce lidí u víře nepotvrzených ještě dobře krojiti mohl v potvrzení, a aby také plod dobrých skutkuov vnovoustavení lidu přinésti mohl. Totiž aby učení usty i dobrým příkladem lidem ukazoval.
A s tím odpuštění ihned vzevši, kdež ji rozkázáno bylo od Jana papeže, podlé rady vévody Boleslava a abatyše, učinivši radu s bratrem svým Boleslavem, kostel sv. Víta biskupu budúcímu jsú přijednali a kostel sv. Jiří na Hradě sestra Boleslavova milostného Maří k abatyství jest zpuosobila a v něm sama abatyší najprvnější sebe učinila, jakž Otec svatý papež Jan zjednal byl a potvrdil.
O volení a ustavení prvního biskupa pražského
Léta[80]vynecháno místo pro iniciálu, která zůstala neprovedena od narození Božího po devieti set po šedesáti a po osmi byl jest jeden kněz těch časuov z Sas, mnich potvrzený, muž velmi krásné řeči a velikého umění jménem Ditmar, ješto před tiem časem do Prahy přišel na pút. Kterýžto Ditmar u milostivého Boleslava, vévody českého, všel jest u velikú známost. A také že řeč slovanskú dobře uměl, proto jest jeho vévoda velmi miloval. A tak pak s obecným povolením všeho žákovstva toho jistého kněze Ditmara mnicha biskupem pražským prvním sobě zvolil. A tak, vyvoliv jeho, poslal ho k Otovi císařovi, kterýž byl syn Jindřichuov císařuov někdy řečeného s svými listy, aby je u biskupství ráčil stvrditi. Neb toho času císař, tu moc maje, a tak to jisté potvrzení Mahúčskému svú mocí poručivši, kteréžto listy o potvrzení i zvolení biskupovo od Boleslava od vévody českého císař uzřev a znamenav, toho jistého kněze Ditmara na to biskupství posvětil. Jehožto císař byl již potvrdil. A když
