Léta Božího tisícého CCL. bez jednoho Mikuláš, biskup pražský, byl jest jat, a tak i zvonění i v krásných ornátích zapověděl jest slúžení, mimo jedinká dva zvonce a jedinký ornát postní, ješto odpustil byl ku potřebě zvoniti a slúžiti, toho měsíce pak dubna puštěn jest z vězení.
Léta Božího tisícého CCL. toho měsíce června krúpy veliké spadly sú o poledni, jenž obilí i dobytku velikú sú škodu učinily, jenž za sedm dní cely ostaly, velmi veliké jsúce, tréhranaté jako podobenství majíce, po nichžto ihned veliká povodeň byla jest.
Léta Božího tisícého CCLI. Přemysl, markrabě moravský, syn krále Václava, Štýrsko a Rakúsko, jenž dědice neměli svého zvláštního, podlé múdrý rady otce svého bez prolití krve, bez velikého úsilé, panování svému podrobil jest. Učiniv takový pokoj v těch zemiech, jakého nepravili před tím nikdež jsúce, neb všicku smělost a zlosynství nešlechetníkuov zlých skrotil byl. Takž pak aby ta vévodství dědičsky potom děti jeho mohú míti, pojal dceru Lipoltovu, někdajšího vévody rakúského a štýrského vdovu, jenžto Jindřich někdajších římských syn Fridrikuov císařuov měl byl dřéve.
Toho léta měsíce února z žákovstvem a s jinými lidmi ta svátost, kterúž papež Agnežce, sestře králově Václavově, poslal byl, poctivě přijata jest.
Nadto téhož léta král Václav, sebrav vojsko veliké z Moravy i z Čech, syna svého Přemysla poslav do Bavor, jenž veliký díl země té zhubil jest. Takž pak příměří z bavorským vévodú uloživ, s velikú škodú těch lidí domuov se vrátil.
Léta Božího tisícého CCLII. král uherský jménem Béla, když Štýrska a Rakús nižádnú mocí dobyti nemohl, upustil pohany, jenžto Jimanové slovú, jenž ve všech Rakúsích i u Moravy nad lidmi i nad žákovstvem veliké krve prolití učinili sú, muže i z dětmi, ženy jich svázány vedli sú s sebú, a tak u věčnú službu je podrobili.
