až všecko vojsko svýma křídlami zakryla jest. Sám purkrabě Jaroš ten jistý pravil jest, že najmenší poškvrny v tom boji ta korúhev neměla jest. Mnoho takových divuov skrze sv. Václava i jiné svaté dědice české, v tom boji viděno jest.
Léta Božího tisícého CCLXI. toho měsíce dubna Přemysl s uherským králem sjednav se pod jedenádcti tisíci hřiven pokuty.
Téhož léta toho měsíce listopada pojal Kunhuntu, dceru Přemysl Hostislavovu, vévody bulgařského, vnuku uherského krále Bély, a na to hradě, jenž Pošen slove, s ní svatbu měl. S tú jistú měl jest dvě dcery a tři syny, z nichžto dva zmládi umřela a třetí Václav na jeho místo byl vstúpil na království. Potom pak kněz Věrnieř, arcibiskup mohúčský, toho měsíce ledna den Božího narození na úsvitě, zavřev knížata i pány němečský, polský, rakúský i jiné k tomu v kostele u Pražském pro tisken lidskú, Přemysla i jeho ženu na království koronoval a jeho pomazal. A tu obojím jménem nazván jest, jako i dřéve, jenž tú obú jménú užíval, Otakar i Přemysl. Byli na tom koronování pražský, olomúčský, pasovský a dva s Prus biskupové, markrabě bramburský, vévoda polský, mnozí hrabie, páni i šlechtici, jimžto na tom poli, jejž letní slove, obé dva dny veliké hody učinil. Třetí den arcibiskup s jinými, rozličnými dary jsúc darováni, vrátili se domuo.
Toho léta kacíš mrkáči byli vznikli, ješto zakrývali hlavu jako zákonníci a, do pasa se obnažíc, biči s uzlíky velmi se mrskali. Někteří chodili u procesích po dvú řadem a kázaní i klekání i pokory velmi divné činili, podlé jazykuov svých zpívajíce. Tí jistí také zamyslili byli bludy, že mezi sebú i spovídali se, i rozhřešovali vraždy, i jiných hříchuov, kajícím úvod dávali, pokání zjevné i tajné lidem zkazováchu. By ten blud trval,
