jimžto oněch hraduov cesty všecky obránil jest, aby ani sjeti, ani vjeti mohli. A takž hrady i obdržal. Zatiem pak ujednáním krále uherského bratru svému král dal jest milost. A tak krajinu opavskú a olomúčskú, na nichž dosti měl, vrátil jest jemu, jenž potom umřel.
Léta Božího tisícého CCXXXIX. Burkart, biskup pražský, umřel jest toho měsíce září, na jehožto místo Mikuláš kanovník čtyřmezdcímý vstúpil jest.
Léta Božího tisícého CCXL. králová Konstancia, žena krále Přemysla, toho měsíce října umřela jest. Ta jistá u Moravě dva kláštery založila jest, jeden z nich řečený Tuchovic, tu, kdež odpočívá, a druhý Oslov, oba panenská šercového. Tyto hrady u Moravě založila: Hodonín neb Godín, druhý Břecislav, jinák Leutemberk, a Bystřici. V Uhřích udělala to město Trnov, jemužto uhersky Sambach králové Konstanciové řiekají. V Uhřích opět udělala hrad, jenžto Rotenštein slove.
Téhož léta umřel jest Roprecht, biskup moravský.
Toho léta, jakž kronika bramburská líčí, Jan, markrabě bramburský, nad tú vodú, ješto Bisa slove, proti Vilbrantovi, majtburskému arcibiskupu, a proti Menhartovi, hildebranskému biskupu, měv boj, i obdržal. A když míšeňský markrabě Jindřich udatně se bránil jemu, však on vždy svítězil jest. A takž tu v tom boji Hildebranského i s jeho lidmi jal jest a Majtburský sotva utekl. Tato dva bratřeci, Jan a Ota, město a hrad řečený Kalné oblehli, vše z kořen skazili. Potom pak ten Vilebrant s míšeňským markrabí a s Jindřichem, spolu přitrhše s lidem velikým blízko k Bramburku, tu stany své rozbili, ježto Ota markrabě, že bratr jeho jinde u jiných věcí byl neprázen, mezi Bramburkem a Plané utkal jest i měl s ním boj. A tak obdržav mnoho jich zjímal a jiní, když běželi rychlostí, na tom mostu plantýnským, když most pod nimi padl,
